Hnědá omáčka se švestkami a mandlemi

Vystoupal na kopec. Otočil se a pohlédl na novou poloroubenku, která se mu od první chvíle moc líbila. V osadě, jejíž název nikdy předtím neslyšel, nestál ani tucet domů. Naposledy své bývalé spolužačce ze střední školy zamával.

Vykročil. Vytáhl mobilní telefon a podíval se do mapy. Podle vrstevnic poznal, že půjde do prudkého kopce. Dvacetikilová krosna na zádech mu najednou připadala ještě těžší.

Jak šel lesní cestou do kopce, pohlédl k dobře ukrytému předválečnému bunkru. Po několika dalších krocích došel k silnici. Rozhlédl se a zabočil doleva. Dožvýkal a polkl kus mátové čokolády. Mechanicky sáhl po další. Krabička ale zela prázdnotou. Zaklel a vynadal sám sobě, že během krátké chvíle snědl dvacet deka své oblíbené pochoutky. Uvědomil si, že má v krosně ještě velké balení klasických medvídků Haribo.

*

Kráčeje po pevné silnici vzpomínal na celý den. Ráno se probudil ve stanu na okraji lesa. Počasí na samém začátku dubna mu o sobě dalo vědět. Cítil chlad od nohou, dal se ale vydržet. Na rukách měl jelenicové rukavice a na hlavě kulicha. Vstal, s pocitem úlevy se vyčůral a sbalil se. Nandavat ráno věci do krosny je v tomto ročním období složité. Nedá se to dělat v rukavicích a s namrznutýma rukama také ne. Udělat se to ale musí.

Sbalený a nasnídaný vyrazil směrem k osadě. Cestou si prohlédl blízký hrad a nádhernou přírodu.

Šumavu odjakživa zbožňoval.

*

Myslel na oběd, který mu dala. Polévku z květáku a ještě čehosi dalšího. Po vylízání talíře mu nabídla, ať si přidá. Učinil tak. Pak před něj položila hrnec plný husté červené omáčky a druhý hrnec plný špaget. Nenechal se pobízet a nandal si obrovskou porci. K pití si neustále doléval vodu z místní studny a obdivoval se lednici, která sama umí vyrábět led. Opět talíř vylízal a opět mu nabídla, že si může přidat. On tak opět učinil.

Smál se, když mu pak dobrou půlhodinu vysvětlovala, že neumí vařit a že by to bez inteligentního hrnce nezvládla. Nebyla první ženou, která mu zapáleně vysvětlovala, že právě tohle jídlo se jí nepovedlo.

*

Nedala jinak a dojela pro něj autem. Nezlobil se, neboť už měl v nohách jednadvacet kilometrů. Cestou se ho ptala, jak se mu líbilo na návštěvě u bývalé spolužačky, se kterou dlouhá léta nebyl v kontaktu, a také, jestli mu dala najíst. Souhlasně pokýval a pronesl pochvalnou řeč na květákovou polévku a špagety s hustou červenou omáčkou.

Za necelou hodinu zasedl ke stolu a pohlédl do talíře plného tmavě hnědé omáčky s osmi houskovými knedlíky. Když uviděl v omáčce švestky a mandle, pocítil nesnesitelnou chuť v ústech. Tuto omáčku zbožňoval a naučil se ji jíst právě u ní. Dva knedlíky rychle snědl, pak se zarazil a vytáhl telefon. Jídlo si vyfotil.

Nikdy mu nezáleželo na tom, která z nich je vlastní a která nevlastní, rozlišoval mezi nimi podle toho, co mu dávaly na talíř. Obě (vlastní) babičky již byly dávno mrtvé a ona mu stále zůstávala. Všechny tři vařily chutně a každá jinak.

Před spaním se pokusil nenápadně zjistit, zbylo-li něco. Zbyla jedna slušná porce omáčky a nějakých devět deset knedlíků. Hned se mu odcházelo spát lehčeji. Měl důvod těšit se na další den.

*

Ráno vstal a udělal si čtyři vejce naměkko. Dnes bude odpočívat. Odpočívat, to znamená psát a číst. Půjde se také vykoupat do blízkého jezírka.

Když o několik hodin později vylézal ze studené vody, pohvizdoval si oblíbenou melodii usmívaje se při tom. Miloval studenou vodu, pochody šumavskou krajinou i dobré jídlo. Toho dne mu jeho (nevlastní) babička řekla něco v tom smyslu, že zrovna tahle polévka se jí moc nepovedla.

Ironicky se ušklíbl a utřel si lýtka - od dvoudenního pochodu s těžkou krosnou celkem namožená - dosucha. "Všechny ženské jsou stejné," pomyslel si. "Nadávají na svoje vaření. Poslouchat je, umřel bych už hlady, protože bych jim uvěřil, že vaří samé blafy."

Pak si uvědomil, že večer pojedou do místního kravína. Představil si chuť teplého kravského mléka, jak mu splachuje tmavý lesní med, který si předtím dá do úst.

Moc je má rád. Starou ženu s knedlíky, svou spolužačku s inteligentním hrncem i manželku pána, od kterého kupuje lesní med. Vytváří v jeho světě mystickou atmosféru. Byl by schopen několik dní v kuse jen jít a těšit se na chvíli, kdy mu žaludek naplní pocit tepla.

Ta krosna mu najednou připadala až podivuhodně lehká.