Oddíl první: Ingibjörg a její dva papuchalkové

„Dneska je výročí zavraždění Marata.“

Šestnáct let svého života jsem pil. Začalo to nenápadně. Bylo mi šestnáct a začala má docházka na střední školu (jako odkladové dítě, navíc narozené v únoru, jsem nastupoval do první třídy v sedmi a půl létech). Zachtělo se mi chodit s kamarády ven. Nenapadlo mě, co nenapadne většinu lidí toho věku – že to v sobě obnáší značné nebezpečí. Všechny...

Věnováno paní, která mi jednou v květnu při obědě v jisté jihomoravské restauraci vyprávěla o svém tatínkovi, kterého nikdy nepoznala, a také Nicole. Ty dvoje palačinky mi moc chutnaly.

Pulvis et umbra sumus. Jsme prach a stín.
(Quintus Horatius Flaccus, Carmina IV, báseň VII., 16)

Část první: Hřbitov (Svatý Mikuláš)

„A já, Aššurbanipal, jsem si v něm osvojil moudrost Nabúovu a veškeré písařské umění; prozkoumal jsem znalosti všech učenců, co jich na světě je. Naučil jsem se lukostřelbě, jízdě na koni i na válečném voze i zacházení s uzdou.“

Vystoupal na kopec. Otočil se a pohlédl na novou poloroubenku, která se mu od první chvíle moc líbila. V osadě, jejíž název nikdy předtím neslyšel, nestál ani tucet domů. Naposledy své bývalé spolužačce ze střední školy zamával.

„Běda krvelačnému městu, celému ve lži, plnému kořisti, kde neustává loupež! Práskání bičů, lomoz kol, cválající koně, poskakující vozy, jezdci v útoku, zášlehy mečů, záblesky kopí, dav raněných, spousta mrtvých, mrtvolám není konce, klopýtá se o mrtvoly!“

Je život lidský krátký sen –
proč tedy se tím trápit jen?