Ohryzek

Ohryzek onoho jablka nestačil seschnout. Ležel na stole a mnozí si ho udrželi v paměti. Má se to s ním jako s čímkoliv jiným: lidé si pamatují nepodstatnosti. Symboly ale nejsou nepodstatné.

*

Svého pravnuka Jiří nikdy neviděl. To způsobil fakt, že ženské si i navzdory věkovému rozdílu dokáží velmi dobře porozumět. Anežka nezestárla proto, aby - stejně jako její manžel - propadla falešnému pocitu, že si na stará kolena ještě musí urvat co nejvíce. Ze zážitků s opačným pohlavím, ze stimulujícího pocitu nadřazenosti, který stárnoucímu profesorovi dodávaly zástupy obdivujících studentů a studentek, či snad ze dna lahve. Vztah babičky a vnučky může mít (a také mívá) dalekosáhlé následky pro život nezdárných dědečků. A Anežka si se svou vnučkou povídala (a dodnes povídá) velmi otevřeně.

Vztah mezi ženami se ale může vyvinout i opačným směrem.

S neúctou vůči rodičům se potýkají všechny generace. Často se o ní mluví. Staří latinští klasikové se nad ní pohoršovali, Židé ji zakázali jedním ze svého Desatera přikázání, různé kultury praktikovaly (z dnešního hlediska) šíleně tvrdé tresty vůči dětem. Mnoho společností vnímalo rodičovství jako symbol bezvýhradné autority. Jak se ale postavit k situaci, když neúcta pramení z opačného směru, to jest od rodičů k dětem?

Jiří také fungoval jako autorita. Když mu studenti říkali "pane docente" a obdivovali způsob jeho výuky (a zásluhy v oboru, kterému se věnoval), když systematicky podváděl svou manželku, která věděla minimálně o patnácti milenkách, přestože se nikdy neomluvil, protože způsob, jakým si zážitky bral, byl zkrátka autoritativní, či když nařezal svému nedospělému synovi, protože ihned neuklidil ohryzek z jablka. Nakolik si Anežka uchovala morální úroveň, když mu neoplácela stejnou, ať posoudí ctěný čtenář sám. Jiří měl ženská těla rád a nečinilo mu potíže sbalit a obšťastnit kamarádku své dcery na její svatbě, což vygradovalo jediným možným způsobem: mladé ženy se přestaly bavit. Jiřího autorita se křižovala s přitažlivostí oblíbeného vysokoškolského učitele, který to umí s lidmi. Ovšem - dobrý pedagog a dobrý člověk jsou dvě rozdílné kategorie, jejichž hranice každý vidí jinde.

*

Pisateli tohoto článku vždy chutnalo a trvalo mu dlouho, než pochopil, že si nemůže brát víc, než je zdrávo. Vedle alkoholu, se kterým se musel nemilosrdně vypořádat, aby se nezničil, mu chutnaly (a stále chutnají) jedlé teplé kaštany. Na vánočních trzích na Maria-Theresien-Platz ve Vídni takové prodávají. Onehdy je koupil v pytlíku a dal ochutnat Anežce i její vnučce. Ten okamžik patří k nejkrásnějším momentům jeho života. Poprvé ve staré vrásčité tváři uviděl víc než jen běžné pocity. Uviděl hloubku.