POHÁDKA ČTVRTÁ: O mocném králi Dagobertovi a ještě mocnějším kupci Sámovi

Pro Viki

V říši zvané Franská vládli mocní dlouhovlasí králové. Představovali největší sílu, která na našem kontinentu existovala po zániku Římské říše. Tito panovníci častokrát bojovali sami mezi sebou. Když svoje vzájemné spory dokázali utišit, vysílali mocné armády na území jiných kmenů a národů. Dokázali shromáždit velké armády a toužili po ovládnutí nových území. Tito dlouhovlasí králové se jmenovali Merovejci a svých vlasů si velice cenili, protože byly kouzelné, čehož dokázali využít.

Někteří dlouhovlasí byli moudří, někteří líní a jiní krutí. Jeden z nich však vynikl moudrostí, krutostí ale i láskou. Jmenoval se Dagobert a byl toho jména první. Nyní vám, drahé děti, budu vyprávět jeho příběh.

Ve Franské říši dlouho trval spor mezi dvěma královnami, které se neměly rády. Když tento spor utichl a novým králem se stal syn jedné z nich, zavládl klid. Tento nový král se jmenoval Chlothar a byl toho jména druhý. Říše však byla veliká a těžko ji mohl řídit jen on sám. Proto svého syna určil za panovníka v její severní části. Tím synem nebyl nikdo jiný nežli náš Dagobert.

Vládl nejdříve na severu a po smrti svého otce v celé Franské říši. Vládl moudře. Pro své poddané nechal sepsat sbírku zákonů, díky níž lidé věděli, jak se mají chovat. Vládl i krutě, neboť posílal vojska na různá území, která chtěl získat pro svou říši. A mnoho miloval, neboť měl rád ženy.

Ne vše se ale mocnému Dagobertovi povedlo. Jeho dlouhé vlasy mu sice pomáhaly, protože byly kouzelné, ale všechno mu zařídit nedokázaly.

Jednoho dne se k Dagobertovi donesla zpráva, že kdesi na východě, tam, kde se nyní rozprostírá česká zem, přepadli loupežníci jeho kupce. Vyslal tedy svého posla, aby vše urovnal. Ten posel ale nebyl příliš chytrý.

Na východ se ovšem před časem vydal z Franské říše kupec Sámo. Měl franskou výchovu a uměl dobře mluvit. A vůbec se nebál vzít do ruky meč. Místní, kterým říkáme Slované, si ho zvolili za panovníka a řídili se jeho příkazy. Když k němu Dagobertův posel dorazil, začal Slovany urážet, že jsou to zločinci a zloději. Sámo se urazil a posla okamžitě poslal zpátky. To Dagoberta velice nahněvalo a poslal na Sámovo území vojáky. Jak pošetilý ale dlouhovlasý král byl. Jak krutě se spletl. Tentokrát mu jeho dlouhé vlasy nepomohly.

Sámo vzal do ruky svůj franský meč a jeho poddaní, kteří meče vyrábět neuměli, své sekery. Odvážně vystoupil na pahorek a ke svým poddaným promluvil svým zvučným silným hlasem: „Moji milovaní služebníci! Dal jsem vám pevnou vládu, díky níž jste jednotní, dal jsem vám pravidla obchodu, díky nimž máte všeho dost, dal jsem vám to, co jste nikdy neměli! Chcete si to uchovat, nebo si to chcete nechat vyrvat?“

Všichni svorně křičeli, že si to chtějí uchovat, takže Sámo ve své řeči pokračoval.

„Nyní vás povedu do války proti Dagobertovi, který je, stejně jako já, Frank, ale který vás nezná. Poslechněte mě a vyhrajete!“

A skutečně. Sámovi služebníci poslechli svého pána, neboť mu bezmezně věřili, a vyhráli. Dagobertovi vojáci přišli ve třech samostatných armádách. Dvě z nich dokázaly bojovat, ale třetí přišla k obrovskému hradu, před kterým byla poražena. Jak vojáci ze třetí armády utíkali zpět do Franské říše, muži z dalších dvou armád se k nim rychle přidávali. Sámovi muži jásali a tloukli svými sekerami do ochranných dřevěných štítů.

A tak Dagobertovi nezbylo než přiznat si, že prohrál. Nebyl to špatný král, ale porazit kupce Sáma nedovedl. A tak zůstal na svém trůnu a Sámo u svých věrných Slovanů.

Dagobert byl poslední mocný král z dlouhovlasých. Po jeho smrti královská moc upadala, protože ve Franské říši se začali k Dagobertově trůnu protlačovat mocichtíví správci královských paláců.

A Sámo? Měl dvanáct manželek a celou kupu dětí, ale po jeho smrti se nenašel nikdo, kdo by vládl. A tak si na dalšího schopného panovníka museli Slované ještě řadu let počkat. Vzpomínka na Sáma však přetrvává dodnes a bude živá, co bude existovat česká země.