POHÁDKA DESÁTÁ: O největším šáhanšáhovi a jeho zlatém penízku. Část první zvaná „Šáhanšáhův vzestup“

Pro Honzu

Budu vám vyprávět příběh, ve kterém se seznámíte s největším perským velkokrálem a také se zlatým penízkem, kterým se tehdy platilo.

Kdysi dávno, v době, kdy ještě český stát neexistoval, se daleko na východě rozkládala říše zvaná Perská. V jejím čele stál šáhanšáh neboli velkokrál. Byl to král, který vládl jiným králům, takže bychom mu také mohli říkat "král králů". Ten vládl pevnou rukou nad velikou říší, která na východě hraničila s tajuplnou Indií, na severu s vysokým Kavkazem, na západě s malým Řeckem a na jihu s vyprahlou Núbijskou pouští. Nebylo nikoho, kdo by tuto Perskou říši znal celou a kdo by se jejího velkokrále nebál. Kam oko dohlédlo, pronikala perská moc.

Ne všichni ale chtěli vládu mocného šáhanšáha, který se jmenoval Kambýsés. Šáhanšáh podezíral z nepřátelských úmyslů různé lidi už dřív. Svého vlastního bratra dal dokonce popravit.

Jistý úředník, správce královského paláce, se však nyní začal prohlašovat za šáhanšáhova mrtvého bratra a vyvolal vzpouru. A taková vzpoura, to jsou kruté boje a velké zmatky. Když se šáhanšáh, který se právě nacházel v Egyptě, o vzpouře dozvěděl, okamžitě se vydal domů opovážlivce potrestat. Cestou se mu však přihodila nemilá věc.

K velkokrálovu vojsku dorazil hlasatel, který vojáky informoval o vzpouře a který jim říkal, že Kambýsův bratr uchvátil moc. Kambýsés ale od svého věrného poddaného věděl, že jeho bratr je opravdu mrtvý. Uvědomil si, že bratra nechal popravit zbytečně a velice jeho života litoval. Když se vyplakal, vyskočil na koně, ale nechtěně se bodl mečem do stehna. Rána se mu otevřela a on začal umírat. Svým poddaným tedy vše vyprávěl podle pravdy. Jeho muži truchlili pro svého šáhanšáha a oddávali se velikému bědování. Šáhanšáhovo stehno propadlo hnilobě, na Kambýsa dolehla zlá nemoc a on, zcela bez synů i dcer, zemřel.

Uchvatitel šáhanšáhova trůnu vládl nějakou dobu bez obav. Pomocnicí mu byla Lež. Ale tu nakonec přemohla Pravda. Vše vyšlo najevo a proti uchvatiteli propuklo povstání. Sedmero mužů se postavilo do čela tohoto povstání a uchvatitel skončil mrtvý na chladné podlaze královského paláce. Muži se však nedokázali domluvit, kdo z nich bude králem. Vsadili se tedy, že jím bude ten, jehož kůň bude nejvíce ržát při rozbřesku dalšího dne.

Jedním ze sedmi mužů byl i mladý synovec zemřelého šáhanšáha Kambýsa, který se jmenoval Dareios. Jeho věrný služebník mu ještě za tmy přivedl silného koně a přivázal ho ke kůlu. Těsně před začátkem soutěže přivedl ke koni nádhernou klisnu a hned ji zase odvedl. Chudák kůň znejistěl a velice hlasitě zaržál. Nato se všichni začali Dareiovi klanět jako novému velkokráli. A tak se Dareios stal šáhanšáhem.

Dareios se stal největším perským šáhanšáhem všech dob. Neprojevoval takové válečnické schopnosti jako jeho strýc Kambýsés, ale nechal postavit mnoho nádherných staveb a budovat silnice. Také nechal razit malé penízky z kvalitního zlata.

Dareios chtěl svou říši ještě více zvětšit. Navíc se Řekové, kteří bydleli na západě Perské říše, začali proti Peršanům bouřit. Poslal tedy své vojsko, aby zaútočilo na Řeky poblíž města Marathonu. Řekové, jak již víte, byli sousedy Peršanů na západě.

Tato bitva, které dnes říkáme "bitva u Marathonu", patří dodnes k nejslavnějším bitvám historie. Mnoho Peršanů zde bylo poraženo menším počtem Řeků, kterým velel athénský vojevůdce Miltiadés. Historikové vedou diskusi, kolik přesně bylo Peršanů a kolik Řeků, ale že se menší řecký národ vyznamenal, to je jisté.

Když bitva skončila a Dareios, nejmocnější šáhanšáh ze všech, si uvědomil, že nemůže mít všechno (rozhodně ne Řecko), jeden řecký voják se rozběhl, aby radostnou zprávu sdělil svému rodnému městu. Musel běžet dlouho. Když doběhl, zvolal "zvítězili jsme!" a samým vyčerpáním padl mrtvý k zemi. A od té doby takovému dlouhému běhu říkáme "marathonský".

Král Dareios viděl, že malé Řecko je vedle obrovské Persie jako vzteklá vosa vedle velkého býka. Nemůže ho zničit, ale může ho velice bolestivě pobodat. Avšak králové (a tím spíše šáhanšáhové) chtějí vše a neuvažují rozumně. Zatoužil po vítězství a začal tedy budovat velkou armádu. V Egyptě, ve kterém se kdysi jeho strýc Kambýsés dozvěděl o povstání, však vypukly nepokoje a on se musel vydat na cestu. A pak najednou zemřel.

A tím končí tato část našeho dnešního vypravování. Jméno šáhanšáha Dareia, jehož podobiznu si dodnes můžeme prohlédnout na malém zlatém penízku, si jistě snadno zapamatujete. I proto, že ten penízek se jmenuje DAREIKOS.

Období bojů mezi Řeky a Peršany se říká řecko-perské války. Občas se tvrdí, že toto téma se příliš mytizuje. Nevím, porazit Peršany byl nadmíru těžký úkol. Výkon Řeků dodnes fascinuje mnoho generací. Mnozí ho chápou jako boj západní demokracie proti východní despocii.