POHÁDKA DRUHÁ: O tygrovi a lvovi, kteří se naučili spolupracovat

Pro Maksyma

Kdysi dávno se v indické zemi narodil tygr. Pytláci však v touze po penězích zastřelili jeho rodiče, protože tygří kůže se odjakživa prodávaly za velké peníze. To samé se ve skoro stejnou dobu stalo i mnoho kilometrů jinde v jisté africké zemi - zde se však narodil lev. I lví kůže se vždy vysoce cenily.

Pytláci - ti v Indii i ti v Africe - byli zlí a malého tygra a lva se rozhodli prodat. Osud tomu chtěl, že oba skončili ve stejné zoologické zahradě v Evropě.

Přivezli je dvěma velkými auty ve stejný den. Uprostřed zahrady stál dlouhý nízký dům, ve kterém bydlely opice. Před tímto domem složilo několik mužů klec s tygrem a vedle ní klec se lvem. Tygr dostal jméno Theo a lev Leo. Oba se od první chvíle, kdy na sebe pohlédli, nenáviděli.

Provozovatelé zoologické zahrady postavili výběh pro Thea vlevo od pavilonu opic a pro Lea vpravo. Jak oba rostli, projevovala se u nich čím dál tím větší nespokojenost. Když byli nazlobení, řvali vzteky. Toužili po samicích, větším prostoru i pohybu. Nejvíce však toužili po svobodě.

Jeden zlobivý makak, který mezi všemi opicemi platil za nejproblémovějšího, jednoho letního dne utekl. Jmenoval se Bandar a pocházel z ostrova Šrí Lanky. Překousal několik kabelů a vyčůral se do elektrického rozvodu. Na jednom místě došlo ke zkratu a kabely začaly hořet.

Nastala obrovská mela. Pavilon opic začal hořet a opice se rozutekly. Na každé straně pavilonu stál vysoký sloup s elektrickým světlem na vrcholu. Oba se zřítily k zemi. Jeden spadl na zeď, za kterou bydlel Theo, a druhý na zeď, za níž bydlel Leo. Oba toho využili a utekli. Osud tomu chtěl, že utekli - spolu s opicemi - do blízkého lesa.

Theo každý den vzpomínal na své mrtvé rodiče. Leo také. Navíc se navzájem nenáviděli. Theo ještě té noci začal pronásledovat Lea. Když ho ucítil, utíkal za ním a napadl ho. Leo byl však lvem - králem zvířat - a nedal se. Bojovali spolu dlouho a oba utržili mnoho krvavých šrámů. Nakonec se od sebe vzdálili a schovali se do protilehlých částí lesa.

Provozovatelé zoologické zahrady vyslali za uprchlými zvířaty odchytávače. Navíc do lesa okamžitě dorazil jistý zlý lovec, který zatoužil po jejich kůžích.

Theo se nebál. Leo také ne. Ale proti střelným zbraním lovce a uspávacím šipkám odchytávačů neměli šanci. Museli něco udělat a museli to udělat rychle.

Theo se opatrně přiblížil k Leovi, který si stále lízal rány utržené od Thea. Přimhouřenýma očima se díval na svého úhlavního nepřítele. Leo si přestal lízat rány a zvedl hlavu. Chvíli se v kruzích obcházeli a v jejich pohledech nebylo nic přívětivého. Kdo z nich to pochopil první, nevím. Ale vím, že v jednu chvíli si uvědomili, že když se spojí, mohou vyhrát.

Druhý den procházel lovec opatrně lesem. Najednou uviděl Lea, jak kulhá a z posledních sil zalézá do jeskyně. Okamžitě se za ním vydal. „Je slabý,“ myslel si. „Zastřelím ho a pak půjdu hledat tygra, za jejich kůže dostanu hodně peněz! Tygr nesnáší lva, bude určitě někde jinde.“ Šel tedy za ním.

Když vlezl do jeskyně, kde se vzal, tu se vzal: Theo! Mocně zařval, až zlému lovci vypadla puška z ruky. Z hloubi jeskyně přiběhl Leo a zařval také. Lovec vyběhl ven, ale v tom se oba bývalí nepřátelé svorně pustili za ním. Nejdříve Leo a pak Theo - oba kousli muže do zadku. Ten řval a volal o pomoc. Theo i Leo ho nechali ležet před jeskyní a vydali se prudkým během pryč.

Co se s Theem a Leem stalo, nevím. Ale vím, že události v lese je spojily do pevného přátelského svazku. Spojil je jejich smutný osud a touha po domově. Už nikdy jsem o nich po jejich slavném útěku neslyšel, ale chci věřit, že jednoho dne došli do svých domovů. A že do posledního dechu mysleli jeden na druhého. Byli to druzi v neštěstí, druzi v útěku a druzi v touze po domově.