POHÁDKA PATNÁCTÁ: O nezbedném hřebečkovi. Část druhá: Jak hřebeček našel nové bydlení

Pro Darynku

Jeden starý obraz vypráví příběh klisničky jednorožce. Její srst zářila zrzavě hnědou barvou, měla dlouhý tmavě hnědý roh a proslula neohrožeností. Když se seznámila se svým druhem, čistě bílým hřebečkem, zachránila ho před útokem hnusné obludy, která vypadajíc jako červený lev s vousatou mužskou tváří a jedovým ocasem se nazývá mantichora. Poté s ním založila velké stádo. Narodila se jim celá řada bílých hřebečků s tmavě zrzavými žíněmi a tmavě zrzavých klisniček s bílými žíněmi. Všechna hříbátka měla své rohy žíhané.

Jedním z hřebečků byl i náš dnešní hrdina. Byl natolik neposedný, že se jednoho dne ztratil a začal žít svůj vlastní velmi dobrodružný život.

*

Hřebeček se cítil vyčerpaně a nešťastně. Všude kolem něj se ozývaly neznámé zvuky a on vůbec nevěděl, co má dělat.

Když se vrátil k lesní studánce, pořádně se napil. Pak chvíli přemýšlel a nakonec se rozhodl zkusit najít cestu z lesa.

Slunce stálo vysoko na obloze, ale pro dlouhé stromy ho hřebeček neviděl. Ke studánce přitékal nenápadný potůček a on se rozhodl, že půjde proti jeho proudu.

Po chvíli si řekl, že to možná nebyl nejlepší nápad, protože šel stále do kopce (voda přece stéká směrem dolů), ale dříve, než se nadál, došel pod obrovskou skálu. Přímo v ní uviděl jeskyni a v ní nenápadné jezírko. Hned za ním tryskal proud vody přímo ze skály a tekl potůčkem směrem dolů. Skála měla tvar písmene U a vytvářela před jeskyní kryté a bezpečné místo. Hřebeček se rozhodl, že se sem bude vracet, dokud nenajde lepší místo k životu. Tehdy ještě nevěděl, že tohle místo se v budoucnu stane středem jeho bohatého života, ale my si to prozradíme už nyní.

Znovu se napojil, tentokrát z jezírka, a poté začal prozkoumávat okolí skály.

Když na ni vylezl, rozprostřel se před ním nádherný výhled. Skála tvořila vrchol obrovského kopce. Ze strany, ze které přišel, byl kopec porostlý vysokými stromy, z druhé strany pak pokryt nádhernou loukou s množstvím krásně zelené trávy. Kdesi hluboko pod sebou viděl kopeček se dvěma vysokými do sebe vrostlými stromy, pod nímž spal poprvé, co se ztratil.

Nově objevené místo vypadalo jako ideální prostor pro pastvu mladého jednorožce. Do sytosti se napásl a napojil čistou vodou.

Býval by rád věděl, žijí-li v jeho blízkosti jiní jednorožci. Ale toho dne viděl a slyšel jiná zvířata. Zrzavou veverku, která mu zmizela dříve, než se stačil pohnout, několik zajíců, dokonce i v dálce medvěda. Ten si ho však nevšímal. V noci slyšel houkat výra.

Na noc se vrátil pod skálu k jezírku. Protože skála měla, jak už jsme si řekli, tvar písmene U, takže vypadá jako koňská podkova, budeme jí říkat Podkova. Vrátil se tedy do Podkovy, poněkolikáté se pořádně napil a odpočinul si. Sice se cítil opuštěně, ale děkoval své šťastné hvězdě za to, že našel takový skvělý úkryt. Tady mu bude dobře.

*

A tak náš hřebeček našel nové bydlení. Bude trvat ještě dlouhou dobu, než dospěje v dospělého hřebce, ale tehdy - poprvé v Podkově - začalo jeho dospívání. V tu chvíli už to nebyl ten nerozvážný hřebeček, kterého zvědavost odvedla od rodného stáda.

Co myslíte, najde jednou cestu zpátky?