POHÁDKA PRVNÍ: O krásné panně Amalberze, která se mohla stát princeznou

Pro Darynku

V dávných časech, v době, kdy mohamedánská vojska dobývala západní Evropu postupujíce od západu k východu, žil v říši zvané Franská ubohý a slabý panovník, král, jehož moc znamenala totéž co vězení, a který slul jménem Theuderich, toho jména čtvrtý. Theuderich se pyšnil nádhernými dlouhými vlasy, které nosil i jeho otec, děd i další předci. V těch vlasech byla jejich moc, byly totiž kouzelné. Zajišťovaly svým nositelům sílu, moudrost i energii.

Osud však určil, aby se tito dlouhovlasí panovníci stali zajatci nových pánů. Jako loutkář vyřezává loutky ze dřeva a dává jim tvar podle vlastního rozmyšlení, tak i noví panovníci stáli za trůnem dlouhovlasých a ovládali je. Ten, který stál za trůnem Theuderichovým, se jmenoval Karel Martel.

Karel Martel byl udatný muž. Své nepřátele pobíjel, ženy miloval, děti vychovával, poddaným vládnul. Vše dělal přísně a nesmlouvavě. Karel Martel chtěl vše, ale nedostal to. Chtěl i krásnou pannu Amalbergu, dívku tak nádhernou a milou, že z ní všem oči přecházely. Dívku, jejíž oči zářily a dech voněl po květinách. Chtěl ji tak moc, že se za ní vydal.

Amalberga však nechtěla Karla Martela. Chtěla pomáhat lidem a žít jako panna. Nechtěla mocného ani surového panovníka za muže a dala se před Karlem Martelem na útěk.

Karel Martel nebyl zvyklý vzdávat se. Pronásledoval tedy Amalbergu. Dostihl ji v lese a uchopil její štíhlou bílou ručku. Amalberga se mu chtěla vysmeknout, zakopla však o kořen. Silný Karel Martel ji nepustil a během zápolení jí zlomil ruku. Amalberga vykřikla a tu se stalo cosi zvláštního. Veškerá síla z Karla Martela vyprchala. Podíval se do očí té, kterou miloval a ze které chtěl učinit princeznu. Uviděl mnohé, ale strach ne. Krásná Amalberga byla silnější, mnohem silnější, než všichni dosavadní protivníci. Karel Martel neustoupil před žádným svým nepřítelem. Před žádným mužem, ať už byl Frank nebo mohamedán, neucouvl. Ale před krásnou Amalbergou ano.

Karel Martel si díky krásné panně Amalberze uvědomil, že nemůže mít všechno. Ucouvl před ní a vrátil se do paláce krále Theudericha. Až do své smrti stál za trůnem a rozhodoval, ale nikdy se neodhodlal krále z trůnu svrhnout. To udělal až jeho syn Pipin, toho jména třetí, který krásnou, moudrou a statečnou Amalbergu neznal.

Amalberga později zemřela při službě lidu. Její tělo bylo pochováno do země, ale vzpomínka na ni žije stále.