13. srpna (Alena - vzpomínka na babičku)

Dnes je v kalendáři jméno ALENA. To mi připomíná babičku, matku mého otce. Kdo mě zná, ví, že jsem si na obě babičky potrpěl. Na starší Helenu a mladší Alenku (oficiálně měla ve jménu to k). Babička byla poslední žijící z mých biologických prarodičů. Uměla vařit, starala se o mě, když jsem byl malý, vyprávěla mi pohádky a celou svou bytostí mě (jako všechna svá vnoučata a pravnoučata) milovala. Dokázala mi říct hezké slovo, když mě ostatní peskovali, pochválit, když nebylo za co, uklidnit, když jsem jí ve vzteku volal a na něco si stěžoval. Nikdy mě neuhodila a hlas na mě zvýšila asi dvakrát v životě. Říct, že jsem ji miloval, dostatečně nevystihuje můj vztah k ní.

Chybíš mi, ale bolest z Tvého odchodu (2. září loni) jsem už překonal. Setrvávat ve smutku nelze. Pravidelně Tě potkávám - v myšlenkách, snech i představách. A jsem Ti obrovsky vděčný za to, žes dala život mému tátovi. A žes mně dala lásku.

Už si nikdy nelehnu mezi Tebe a dědu. Ale na ten pocit tepla nikdy nezapomenu.

Všem Alen(k)ám a všem babičkám a taky všem vnukům přeji mnoho dobrého.