2. června 2022 (Devětašedesáté výročí korunovace Alžběty II.)

Dnes si celý svět připomíná devětašedesáté výročí korunovace Alžběty II. Pro mnoho lidí představuje vznešenou dámu.

Výchova ve výlučnosti, šlechtické tituly, astronomické kapesné. Čteme o malé princezničce, která ráda vyplazuje jazyk na novináře, a o evidentně psychicky nevyrovnaném princi, kteří se svou manželkou perou špinavé rodinné prádlo před veřejností.

Díváme se na monumentální oslavy státu, který v historii spáchal tolik koloniálního zla. A při tom všem si nevážíme toho, co máme. Nedávno (6. května) měl narozeniny Maximilien Robespierre, vůdce velké revoluce ve Francii (z roku 1789) a zanedlouho (28. července) si připomeneme výročí jeho smrti. Republikánství zkrátka není tak líbivé jako monarchismus. Mnohým z nás se líbí pozlátko - takoví rádi nábožně říkají "starý svět" a myslí tím něco vznešeného, aristokratického, šlechtického. Vtipné, jak občas uvažují potomci prostých a neurozených (a nevzdělaných).

Namísto sobě rovných obdivujeme okázalost králů. "God save our gracious Queen" (Bože, chraň naši milostivou královnu) - náboženství jako služka aristokracie krve.

Namísto sobě rovných obdivujeme tvrdost tyranů. Kdo by neznal římského hrobníka Gaia Iulia Caesara. Ale kdo zná opravdu hrdého a velkého Marca Porcia Catona (zvaného Mladší), který pro milovanou republiku dobrovolně obětoval svůj život?

Namísto sobě rovných milujeme královské rody. Ale mít titul a nemít skutečnou autoritu, toť výsadou kleštěnců.

Monarchismus je jako bahno a republikánství jako pevné cesty. Je velice těžké a náročné udržovat cesty pevné. Nejen staří Římané a Maximilien Robespierre o tom věděli své. A abych zůstal u anglických reálií, přikládám podobiznu věrného syna Anglie Olivera Cromwella, tvůrce Anglické republiky.

Já miluji republiku, ve které žiji, stejně jako hymnu, kterou zpívám. A neprosím Boha za to, co v nich je, ale děkuji mu za to, co v nich není - že v nich není žádné královny.