28. října (Vznik samostatného československého státu - nazpět k Bořivoji I.)

Dnes si připomínáme sto a tři roky od vzniku PRVNÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY. Dovolil jsem si sepsat takové drobné poohlédnutí za naším první přemyslovským panovníkem Bořivojem, které někomu může posloužit jako opakování z dějepisu. Masaryka známe všichni. Ale jaké byly počátky české státnosti? Ponořme se do hlubokého středověku.

V západním Německu se nachází město Mainz, česky Mohuč, které se v polovině 8. století stalo arcibiskupským sídlem. To je pro české dějiny důležité, neboť až do založení biskupství v Praze spadaly církevně české země pod biskupství v Regensburgu (Řezno). Pražské biskupství bylo podřízeno mohučskému arcibiskupství.

Nejstarší zmínka o prvním historicky doložitelném Přemyslovci Bořivojovi I. pochází z Fuldských análů. Karloman (z Východofranské říše) napadl Čechy a porazil je (tzv. "bitva u Vltavy"). Českým vojskům podle análů velelo 5 knížat, mezi nimiž není Bořivoj jmenován. Avšak v tzv. "Schlettstadském rukopise" a opisech análů (které z tohoto rukopisu vycházejí) se jeho jméno objevuje. Protože je však pravděpodobné, že v té době byl dosti mladý, dost možná velitelem nebyl a letopisec jeho přítomnost zveličil až poté, co dosáhl významného postavení.

Existuje i teorie, že Bořivoj byl příslušníkem dynastie Mojmírovců, která vládla Velké Moravě (historik Lubomír Emil Havlík). Uvažuje se také o sňatku mezi stranou Bořivoje (Čechy) a stranou Svatopluka Velkomoravského (Velká Morava). V roce 871 Bavoři přepadli a oloupili svatební průvod české kněžny při jeho cestě na Moravu. Kdo byla ona žena a za koho se měla vdát?

Bořivoj I. měl za manželku Ludmilu, se kterou přijali křest. Nepřekvapí, že na Moravě a z rukou svatého Metoděje. Kristiánova legenda vypráví, že tomu předcházela potupa, kdy museli sedět na zemi ("s pasáky sviní"). Zmiňuje se též o nějakém vévodovi Strojmírovi, který "uprchnuv ze své země žil jako vyhnanec u Němců". Toho využili Bořivojovi protivníci a povolali ho nazpět, "protože prý opouští otcovské mravy a přijímá nový a neslýchaný křesťanský zákon svatosti". Strojmír byl nakonec poražen. Je to však jen legenda. Rozumným se zdá argument, že Strojmír mohl kvůli svému pohanskému přesvědčení těžko odejít do Bavorska.

Když Bořivoj I. zemřel, evidentně to jeho okolí zaskočilo. Svatopluk jednal s východofranským králem Arnulfem (březen 890) a dohodl se s ním. Arnulf Svatoplukovu vládu nad Čechami uznal. Válečnému konfliktu se přesto muži nevyhnuli. Pro zajímavost dodám, že Svatopluk zemřel roku 894, aniž by nějak výrazně omezoval Bořivojovi syny Spytihněva a Vratislava, a Arnulf se roku 896 stal devátým římským císařem z rodu Karlovců.

NĚKOLIK ZAJÍMAVOSTÍ NA ZÁVĚR

Bořivoj I. byl prvním přemyslovským knížetem. Strojmíra ani Svatopluka počítat nebudeme. Vynecháme též Vladivoje a Boleslava Chrabrého. Vladivojův původ neznáme, dost možná to byl polský Piastovec příbuzný s Přemyslovci, Boleslav Chrabrý byl synem polského knížete Měška I. a Doubravky Přemyslovny, dcery Boleslava I. (tím pádem neteře svatého Václava a pravnučky Bořivoje I.). Počítejme jen Přemyslovce a zjistíme toto:

Přemyslovci vládli v Čechách kolem 434 roků. To je přibližně o 160 více než Merovejci ve Franské říši (na rozdíl od Merovejců však Přemyslovci nezdegenerovali). Jejich vláda není souvislá, byla krátce přerušena již zmíněným Vladivojem a Boleslavem Chrabrým, přesto však se jedná o úžasné období. Mnozí Přemyslovci mezi sebou bojovali a prováděli si značné lumpárny. Vztahy mezi bratry Jaromírem, Oldřichem a Boleslavem III. (synové Boleslava II.) patří k tomu nejhoršímu, co se asi mezi bratry může stát (chudák vykastrovaný a oslepený Jaromír). Někteří udělali významnou církevní kariéru (Jaromír-Gebhart, pražský biskup a bratr prvního krále Vratislava), jiní vládli také v Rakousku (Přemysl Otakar II.), či Polsku (Václav II. a jeho syn Václav III., který byl i králem uherským). Některé Přemyslovny se staly významnými panovnicemi, či matkami důležitých panovníků (za všechny jmenujme neteř svatého Václava Doubravku, manželku Měška I. z Piastovců a matku Boleslava Chrabrého, a Dagmaru Dánskou, dceru Přemysla Otakara I., manželku dánského krále Waldemara II. z Estridsenů), jiné se proslavily jinak (zde jmenujme zejména Mladu, sestru již zmíněné Doubravky, slavnou abytyši, svatou Anežku, dceru Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, která se, nebýt zrušení zasnoubení ze strany nastávajícího ženicha, stala manželkou Jindřicha III. z Plantagenetů, a samozřejmě úžasnou Elišku, dceru Václava II. a Guty Habsburské, matku několika dětí, ze kterých bych rád zmínil zejména našeho milovaného Karla IV. a Gutu (Jitku), manželku Jana II. z Valois, od které vede cesta až ke známé královně Margot, kterou tak rád měl Alexandre Dumas (Eliška Přemyslovna byla Margotinou praprapraprapraprababičkou).

Přemyslovci stojí za zkoumání. To, doufám, z článku jasně vyplývá.

ZDROJE:

BLÁHOVÁ, Marie - FROLÍK, Jan - PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české : Svazek I. Do roku 1197. Vyd. 1. Praha : Paseka, 1999. 798 s. ISBN 80-7185-264-3 (soubor). ISBN 80-7185-265-1.