28. září 2021 (80 let od nástupu nového zastupujícího říšského protektora)

Být vrahem a nevypadat tak

Před více jak deseti léty, konkrétně 26. května 2011, vyšel v Reflexu článek, v jehož názvu stálo jméno jistého muže, a za ním v podtitulu "Zobák dravce, prsty pianisty". Napsal ho český spisovatel Karel Steigerwald (ročník 45). O kom že to známý spisovatel psal? Kdo měl krvelačný pohled a jemné prsty k tomu?

Na té fotografii se dívá přímo do objektivu. Po jeho levici kráčí muž, jehož jedno oko bylo skleněné. Když oba porovnáme, zjistíme, že ten nižší (jednooký) působí až odpudivě. Špičatý nos a vrahounská vizáž mluví za vše. Naproti tomu muž, o kterém je dnes řeč, vypadá mladě (bylo mu 37 let), má hezkou tvář a je štíhlý. Ideál. Vzor.

Když zemřel, byla vyrobena jeho posmrtná maska. Její profil se dostal na poštovní známku. Vidíme skobovitý nos. Ne takový špičatý a vysloveně ošklivý jako u muže po jeho levici. Byl to nos hezkého mladého muže, ředitele Interpolu. Muže, který uměl hrát na piano a housle a který miloval své děti. A který byl vrahem.

Být vrahem a vypadat tak nepůsobí tak strašně jako být vrahem a nevypadat tak. Karel Steigerwald ve zmíněném článku o něm napsal, že "hrůzu produkoval, ale pohádkovým géniem zla, jak si ho vysnívá lidská fantazie, nebyl". Steigerwaldův článek se mi nelíbí. Na jednu stranu souhlasím s tím, že zlí lidé by se neměli démonizovat, ale jak se postavit ke kulturnímu člověku, který je vrahem? Nebo se snad nesmí vrah označit za kulturního člověka? Ten článek se mi nelíbí, protože se mi nelíbí psát o něm jako o obyčejném blbci. Nebyl obyčejný a nebyl blbec. Já si na rozdíl od Steigerwalda nemyslím, že mu příležitost dala pouze doba. Na druhou stranu ale souhlasím, že většina těch zabijáků kolem něj, např. muž po levici, nuly skutečně byli. Ale on pro mě vždycky byl něco jako žolík. Ale hádat se nehodlám, je to jen můj názor.

Narodil se 7. března 1904 v Halle an der Saale a zemřel 4. června 1942 v Praze. Jeho smrt rozpoutala peklo, lépe řečeno speciální pekelnou místnost v už existujícím pekle. Jeho nástupce začal vykonávat své odporné řemeslo plné pomsty, ale věhlasu svého předchůdce nedosáhl.

Přesně před osmdesáti léty, na slavnost svatého Václava, se Reinhard Heydrich stal zastupujícím říšským protektorem, kvůli čemuž o den dříve přilétl do Prahy. Z této doby pochází fotografie, na níž stoupá po schodech Pražského hradu v doprovodu jednookého Karla Hermanna Franka. Strůjce zla, který všechny své pohůnky převyšoval a který dokazoval nepravdivost tvrzení, že vzdělání a kulturnost dělá z jedince lepšího člověka.