1984 (George Orwell, audiokniha - dab. Pavel Novotný)

"Svoboda je otroctví."

Čtyři roky po druhé světové válce vyšla kniha britského spisovatele George Orwella "1984". Její název vznikl přehozením posledních dvou čísel letopočtu a popisuje budoucnost tak, jak si ji Orwell ve svých bezútěšných vizích představoval. Jeho vize nebyly pouze bezútěšné, byly přímo strašlivé. Týkaly se totality - v tom nejhorším smyslu toho slova. Totality naprosté. Ano, komunismus a fašismus posloužily autorovi jako vzory, ale on, někdejší dobrovolník ze španělské občanské války, v níž bojoval na republikánské straně, dokázal z obou režimů vydestilovat ty nejhorší aspekty, aby stvořil, naštěstí jen na papíře, zrůdnost samu.

Ten příběh nemá v sobě jediný veselý moment. Nemá v sobě nic, co by dávalo naději, či pocit uvolnění. Všudypřítomná šedivá a strachuplná atmosféra člověka drtí. A dá-li zájemce o tuto knihu, která byla francouzským deníkem Le Monde zařazena mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století, přednost audioverzi namluvenou Pavlem Novotným, pocit bezvýchodnosti se stane natolik obtěžujícím, že z toho vznikne v lepším případě bolest hlavy, v horším žaludku. Ano, to se mi přesně stalo. Audioknize jsem věnoval tři dny. První den se konalo nadšení ze způsobu, jakým pan Novotný mluví, tak uhrančivě a podmanivě, druhý den bolest hlavy z těžkého tématu plného strachu, nejistoty a udavačství a třetí den bolest žaludku.

"Moc není prostředek, ale cíl. Diktatura se nenastoluje proto, aby se zabezpečila revoluce. Revoluce se dělá, aby se zabezpečila diktatura."

Ten příběh je nadčasový, protože popisuje reálnost politické manipulace, která nakonec prostoupí úplně vše. Popisuje život jednoho obyčejného člena Strany v Oceánii, jednom ze tří světových superstátů. Situace dovedené ad absurdum, u nichž by si jeden mohl říci, že tak to v žádné ani sebehorší totalitě nefungovalo, však nevyvolají křivý nevěřícný úsměv. Takové situace nutí čtenáře/posluchače říci si, že tak by to ale mohlo být. Proto ty bolesti hlavy a žaludku. Proto ten všudypřítomný pocit beznaděje.

Strana je všemocná. Plakáty s Velkým Bratrem, který tě stále sleduje, Antisexuální liga mládeže, neexistence soukromí. Člověk má pocit, že takové to v současném světě není, ale mohlo by být. Obrazovky, z nichž jsou lidé neustále sledováni, pak působí jako parodie na současné technické výdobytky. Bezdrátové telefony, počítače s webkamerami, sociální sítě... George Orwell zemřel v roce 1950. A dnes po sedmdesáti letech je jeho text tak aktuální. A tak kousavý.

A povedla se i filologická linie. Oceánie má vlastní jazyk - Newspeak - který je skupinou "vědců" neustále vylepšován. Jako jediná řeč světa zmenšuje svůj objem. Podstatou Newspeaku je, aby vše, co vyjadřuje, bylo v souladu se Stranou. Strana ovládá vše - minulost, přítomnost i budoucnost. V Newspeaku není prostor pro zbytečná synonyma, či antonyma. Newspeak je rubovou stranou mince, na jejímž líci vidíme portrét Velkého Bratra s jeho knírem. Newspeak nahrazuje myšlení, neboť nic není v Oceánii tak nežádoucí jako právě myšlení.

"Přikázání starého despotismu znělo: 'Nebudeš!' Přikázání totalitarismu zní: 'Budeš!' Naše přikázání je: 'Jsi!'"

Může se o něčem ošklivém říci, že je to dokonalé? Orwellova kniha je taková. Sděluje ošklivé věci dokonalým způsobem. Kdyby ji lidé vzali opravdu vážně, v ten moment by se svět změnil. Otázka ale zní, jak? Co se stane, když ovce přestanou stádně bečet?