Barbaři (Barbara Eder, Stephen St. Leger, 2020)

"Kde je smrt, je i život. Kde teče krev, teče také moudrost. Všechny jsem vás viděla. Ve svých snech."

Němečtí tvůrci nechtěli zůstat pozadu za irsko-kanadským seriálem "Vikingové" a rozhodli se natočit vlastní seriál. Místo Vikingů Germáni ("Odkdy jsme Germáni?" ptá se jeden z bojovníků. "Římané nám tak říkají", odpovídá mu jiný.), místo Skandinávie římská provincie Germania. Místo dobývání bohatého světa za mořem Teutoburský les. A tak spatřil světlo světa seriál s přiléhavým názvem "Barbaři".

Moc dějepisu však v seriálu nehledej, ctěný čtenáři. Že byl Publius Quinctilius Varus idiot, ví každý, kdo si pamatuje základní data z dějepisu. V postavě známého Vara je obsažena velká slabina římské moci. Varus totiž neprokoukl vůdce kmene Cherusků Arminia, který byl jako dětský rukojmí vychován v Římě, takže o Římanech věděl dost na to, aby je porazil. Jak poznamenal jeden recenzent na Česko-slovenské filmové databázi, je odvážné dnes točit seriál o imigrantovi, který dokázal využít vzdělání vyspělé civilizace k jejímu výraznému poškození. A to byl ten problém Říma - zanášení do vlastního hnízda. Název seriálu je opravdu trefný.

Tvůrci seriálu nabídnou romantický příběh o malém chlapci, v němž se po letech probudí barbar, tedy Germán, vlastně Cherusk (někdy je složité zvolit správné podstatné jméno), kterému je určeno stát se vůdcem svého znovunalezeného lidu. Vše doplněno klasickým milostným trojúhelníkem.

"Barbaři" jsou vizuálně úchvatní. Jen si dovolím poněkud zapochybovat o jejich vzhledu (a zejména o vzhledu jejich žen). Dnes je moderní točit brutální (nejen bojové) záběry v detailu. Germán podřezávající římského vojáka v bitvě, či velitel usekávající hlavu Germánovi v římském ležení. Tak proč tolik všudypřítomného make-upu?

Arminiova manželka Thusnelda (zahraná německou herečkou Jeanne Goursaud) působí sice démonicky, ale říkám si, zda by nebylo lepší v případě seriálu o tak významné bitvě, jakou řež v Teutoburském lese jistě byla, být střídmější. Ale ano, na úrovni efektnosti seriál předčil mé očekávání. Dostalo se i na kmenovou věštkyni a seriál díky tomu dýchá na diváky neobyčejně temnou jakoby mysteriózní atmosférou. Tato minisérie je produktem moderní filmařiny a naštěstí má jen šest dílů. Tím nechci říci, že bych se nudil, vůbec ne, ale šest je tak akorát. Příběh se nestačil rozpliznout. A musím také pochválit výběr herců. Ital, rodák ze Sicílie, Gaetano Aronica v roli Vara je úchvatný, člověk má pocit, jako kdyby před generálem stál na vzdálenost menší než jeden metr, a třiatřicetiletý Rakušan Laurence Rupp vypadá na obrazovce navzdory chlapeckému vzhledu v reálu dost drsně. Zmíněná Jeanne Goursaud je krásná, ale poněkud ostře řezanou krásou. Výprask od ní by, obávám se, dost bolel.

"V Římě mě učili zapomenout na mou rodinu, opovrhovat našimi lidmi a způsobem života, pohrdat naší vírou, mými kořeny! Našimi kořeny! Vytrhli mě z naší země, protože můj otec byl sám. Ale jsou nás tisíce! Můžeme se spojit, vytvořit jeden jednotný a silný kmen."

O tom, že staří Římané byli namachrovaní, netřeba diskutovat. O jejich krutosti (na obecné rovině se dá mluvit o výrazné antické krutosti) také ne. Ale zobrazit Římany pouze jako samolibá a zrůdná - drahá čtenářka mi odpustí ten výraz - hovada a vedle toho postavit plačícího germánského, tedy cheruského, bojovníka, který oplakává svou rodinu, za trest Římany ukřižovanou, to je donebevolající. Ne, že by Římani nedokázali být krutí, ale idealizace germánských kmenů opravdu není na místě. V tomto ohledu - a zejména v tomto - jsou Vikingové bezesporu lepší. Jsem rád, že aspoň poslední díl Barbarů je ukazuje barbarsky. Germán pojídající varlata římského vojáka tak splnil svůj účel a název seriálu nezůstal pouze na ironické rovině.

"Cestou do Vezery dáme těm barbarům v Teutoburském lese co proto!"

Arogance moci a velitelská pozice získaná částí původem a částí vztahy s vládnoucí skupinou je smrtelná kombinace. Pro Publia Quinctilia Vara to platí dvojnásob. Ale zase na druhou stranu se mu musí nechat, že se zapsal do historie takovým způsobem, že jeho jméno je obsaženo i v učebnicích pro dějepis základních škol. To se povede málokomu. Ctěný čtenář mi jistě odpustí, když v následujícím odstavečku zmíním několik momentů z jeho životopisu, aby to nevypadalo, že se mu chci jenom vysmívat.

Obě jeho manželky byly spřízněny s císařem Augustem. V roce 13 př. n. l. byl konzulem (spolu s budoucím císařem Tiberiem). V Judeji potlačil povstání (způsobené vysokými daněmi a krutým zacházením). A jeho tři legie (resp. Augustovy), totiž sedmnáctá, osmnáctá a devatenáctá, zanikly při trestné výpravě kdesi v Teutoburském lese, přesná lokalita není známa. Fakt, proč se trestná výprava konala, totiž opět vysoké daně a kruté zacházení, asi Varovi připadal nepodstatný. Navzdory jeho chybám ale zemřel jako pravý Říman - vlastní rukou.

Jsem rád, že se točí takové seriály. Pokus (i když ne třeba úplně stoprocentní) o vhled do mysli muže, jakým Arminius (v Německu zvaný Hermann) byl, stojí za to. Jen je třeba vědět, že se nesmí brát úplně vážně. Ale budiž vedle všech výtek řečena hlavní přednost seriálu, kterou velmi oceňuji: Římané mluví latinou, barbaři němčinou. Sice současnou, ale to nevadí. Ty dvě řeči vedle sebe znějí stylově.

Rád přiznávám, že bylo fajn prožít několik hodin v Germanii a vidět ji očima Germánů. Byl jsem odchován britským seriálem "Já, Claudius", a tak jsem se na pohled z druhé strany těšil. Dokonce jsem se donutil rozebrat polovinu jedné své knihovny, abych se probojoval ke spisu "Germania" římského vynikajícího historika Tacita, která vyšla v 31. svazku slavné československé edice "Antická knihovna" pod názvem "Z dějin císařského Říma", abych si připomněl jistou pasáž, která mě kdysi rozesmála a v níž Tacitus popisu sklony starých Germánů, ctěný čtenář odpustí malou odbočku: "Jako nápoj jim slouží odvar z ječmene nebo pšenice zkvašený tak, že má určitou podobnost s vínem. Nejbližší sousedé Rýna kupují i víno. Pokrmy jsou prosté: plané ovoce, čerstvě ulovená zvěřina nebo tvaroh; zahánějí hlad, aniž jídlo nějak zvlášť upravují nebo koření. Vůči žízni není taková střídmost. Jestliže budeš shovívavý k jejich sklonu k pití a dáš jim, kolik budou chtít, budou snadněji přemoženi svými nectnostmi než zbraněmi."

A teď mi nezbývá než skončit slavným výrokem císaře Augusta, který zaznamenala slavná římská drbna Suetonius ve druhé knize svého spisu "De vita Caesarum libri VIII": "Quintili Vare, legiones redde!" Quinctilie Vare, vrať mi mé legie!