Brutální Nikita (Luc Besson, 1990)

"A pamatuj si, jsou jen dvě věci, které nemají hranice. První je ženskost a ta druhá je způsob, jak ji využiješ."

Známý francouzský režisér Luc Besson dva roky po natočení svého úchvatného filmu "Magická hlubina", příběhu o cestách do nebezpečných hloubek tmavě modrých moří, natočil film o dívce, která navzdory svému neveselému mládí byla nucena podniknout podobnou cestu. Rozdíl není velký - jen se místo oceánu jedná o vlastní nitro. Cesta k samé podstatě toho, co z nás dělá lidi. Ta cesta v pravém významu toho slova byla brutální, čímž jsem ctěnému čtenáři prozradil první polovinu názvu filmu. A jak, že se dívka jmenuje? Nikita. To je ta druhá polovina.

"Brutální Nikita", téměř dvouhodinový film z roku 1990. Třicetiletá záležitost. Ještě generace mých prapotomků bude, jak jsem hluboce přesvědčen, o tomto filmu mluvit se zaujetím. Ještě oni, i kdyby se měli stát otroky strojů (a že naše společnost k tomu směřuje), budou fascinováni tím, co všechno může znovuzrozený člověk v hloubkách (tmavých, ale nikoliv modrých) svého nitra najít. A o tom ten film je: o hloubkách vlastního nitra. Je to něco na způsob moderní verneovky. Příběh dobyvatelky, která ale dobývá sebe samu.

A jaká je Nikita, ta 168 centimetrů vysoká štíhlá hrdinka s krátkými vlasy a malým téměř plochým hrudníkem? Je přesně jako její představitelka Anne Parillaud. 168 centimetrů vysoká, štíhlá a s malým téměř plochým hrudníkem. Čímž nechci naznačovat, že by ji Pán Bůh vůbec neobdařil, naopak ji obdařil velmi, jen se to projevilo jinde. Konkrétně v hereckém umu. S jedinou výjimkou přebíjí všechny přítomné hrající samce. Ta výjimka je Jean Reno, ale toho stejně přebít nejde. Jeho ošklivý obličej si totiž divák zapamatuje ze všech filmů, které s ním viděl. Viktor čistič patří k jeho nezapomenutelným rolím.

"Ti nejlepší vyžadují delší trénink."

Feťačka, parťačka skupinky magorů vykrádajících lékárnu. Téměř zničená existence čehosi, co připomíná člověka jen tvarem. Pistole v ruce. Mrtvý policista. Má vrah právo na druhou šanci?

Připustíme-li existenci Ďábla, a já jako křesťan ji nejen připouštím, já jsem o ní dokonce přesvědčen, neboť víra v Ďábla je rubovou stranou mince, na jejíž líci je víra v Boha, musíme zákonitě také připustit, že je mazaný. Mazaný jako... sám Ďábel. Není mazanější (= bestiálnější) bytosti nad něj. A právě on ponouká k těm nejhorším skutkům. A devatenáctiletá Nikita nad ním zdaleka nevyhrála, když se nějakou dobu po svém odsouzení k doživotí probudila kdesi ve sklepě, kde ji kdosi, podivný mentor s tváří turecko-řeckého sto osmdesát centimetrů vysokého medvěda Tchéky Karya oznámil, že oficiálně zemřela. A že pokud chce přežít, musí pro něj pracovat. Jeho prohlášení, že pracuje "pro vládu", se postupem doby ukazuje jako velice neprůkazné a nicneříkající. Ubohá feťačka, jež v drogovém rauši odstřelila policistu, dostává druhou šanci.

Vůle přežít a žít se vine celým filmem jako červená niť. Nikita chce přežít, a tak se podřizuje šéfovi podivného "vládního úřadu". Je cvičena a vzdělávána, aby jednoho dne svého mentora opustila a dostala svůj první úkol. Netuší, proč.

Lidské bytosti občas uvíznou na mrtvém bodě. Nepřekročí překážku, kterou je třeba překročit na cestě k úplnému lidství. Stanou se tak lidskými bytostmi, ale s deficitem v morální či intelektuální oblasti. Nikita-před trpěla oběma deficity. Nikita-po se nestačí divit.

Skutečnou lidskou bytost z Nikity dělá láska, ne vděčnost těm, kteří ji naoko nechali zemřít, aby si z ní udělali... co vlastně? "Brutální Nikita" je tak filmem o hranici mezi vděčností a vlastním morálním cítěním. Je filmem se silným protitotalitním postojem. Jistě! Jako bych slyšel argument "strana ti nechala život, oplať jí to". Je filmem o nalezení skutečného Ďábla, kterému je skupinka zmagořených feťáků pod úroveň. Skutečný Ďábel totiž posílá své emisary do světa v oblecích od Armaniho. Skutečný Ďábel se nestará o hlupáky s morálním a intelektuálním deficitem. Skutečný Ďábel hýbe těmi mocnými, přičemž je svým vlivem v podstatě vyklešťuje. Okraj společnosti ho nezajímá. Lze v případě Nikity mluvit o vysvobození? A kde že se ten Ďábel, v tomto filmu nezobrazený, ale tolikrát naznačený, vlastně skrývá?