Cesta kolem světa za 80 dní. Brno : Návrat, 1997.

„Však jsem dobře věděl, že se slunce přece jednou odhodlá řídit mými hodinkami!…“

8. února roku 1828 se v západofrancouzském městě Nantes narodil chlapec Jules. Když o 77 let později zemřel, světová literatura přišla o autora, jehož díla přetékají fantazií a jehož jméno je synonymem pro dobrodružství. Jeho knihy nikdy nezestárnou, protože otvírají mnohým to, co tak urputně v životě hledají: nové obzory. Vítej, ctěný čtenáři, ve světě úžasných knih Julesa Vernea.

2. října 1872 se úctyhodný (avšak téměř neznámý a značně výstřední) člen Reformního klubu Phileas Fogg vsadil se svými kolegy, že objede celý svět za 80 dní. Noviny totiž referovaly o tom, že je to - žijeme přeci v moderním 19. století - již možné. Vsadil se o 20 000 liber šterlinků, což není zanedbatelná suma dnes, natož před 149 lety. Ten den přijal do služby nového sluhu, Francouze Jeana Passepartouta, který zatoužil po klidné službě u klidného pána. A on pan Fogg skutečně takovým byl - přesným automatem, který si potrpěl na detaily. Tedy, pravda, - podivuhodná sázka dosti vybočovala z jeho zvyků. Ale všichni občas konáme proti své přirozenosti.

„„Doufám, že se vám to už vícekrát nestane,“ odvětil prostě Phileas Fogg, usedaje v železničním voze.““

Jeanovi (v knize označovanému svým příjmením, já ale s dovolením laskavého čtenářstva budu užívat jeho křestní jméno) chvíli trvalo, než si na novou situaci zvykl. Když ale pochopil, že pan Fogg vedle své přesnosti trpí ještě jednou neochvějnou vlastností, totiž touhou dostát svému slovu za každou cenu, přijal tuto skutečnost. Sice se vyděsil, když si uvědomil, že ve svém pokojíku nechal hořet plynovou lampu, na což mu pan Fogg lakonicky odvětil, že mu cenu plynu po návratu strhne z platu, ale velice brzy si zvykl. Uvědomil si totiž, že cestuje s mužem, jehož slovo mnoho stojí. A hodně se zajímal - na rozdíl od svého pána - o místa, kterými projížděli. Což ho pravidelně přivádělo do problémů s domorodým obyvatelstvem.

„Pane, dále dráha není!“

Jules Verne měl rád dopravní prostředky a zřejmě zvláště pak ty, které brázdí moře a oceány. V „Cestě kolem světa za 80 dní“ tak ctění čtenářové zavítají na parníky Mongolia, Rangoon (poštovní parník), Carnatic a obchodní šroubový parník Henrietta. Použije se též goeleta (středně velký dvojstěžník s podélným oplachtěním, kde hlavní stěžeň je ten zadní) Tankadera. Vedle těchto plavidel železniční doprava nijak nepřekvapí. Když však při průjezdu Indií zjistí, že železnice končí, protože není dostavěna (a protože novinový průmysl v druhé polovině 19. století byl stejný jako dnes, totiž ulhaný), flegmatický Fogg se nenechá rozhodit. A najme si slona i s vodičem. Pokud bych si snad já někdy slona pořídil, jistě bych ho na počest Julesa Vernea pojmenoval Kiuni. Tak se totiž tenhle drobeček jmenoval.

„„Aj! Vy jste mužem dobrého srdce!“ zvolal překvapeně sir Francis Cromarty. „Někdy,“ odpověděl prostě Phileas Fogg. „Když mám čas.““

Patřím ke generaci, která příběh Philease Fogga zná na základě animovaného španělsko-japonského seriálu „Willy Fog na cestě kolem světa“ z roku 1981. K tomu dodám jen jediné: Kdo by neznal záchranu indické princezny Audy, která měla být po indickém zvyku upálena se svým zesnulým manželem. A byl to Jean, kdo ji zachránil. Ale pravdou zůstává, že Phileas Fogg dal k tomu jasný rozkaz. „Cesta kolem světa za 80 dní“ je zatím nejdojemnějším příběhem v rámci „Podivuhodných cest“. Velitel výpravy neváhá riskovat zpoždění (a tedy ztrátu 20 000 liber šterlinků), aby zachránil mladou vdovu. A jeho sluha Jean neváhá riskovat, aby ji vytrhl ze spárů fanatických náboženských magorů. V seriálu se princezna jmenovala Romy, v originále Auda. Ale je to stále ona - jako chlapec sedící před televizní obrazovkou jsem jí miloval a snil, že jednou pojedu do Indie zachraňovat nevinné ženy před naprosto úchylnou védskou tradicí, která v podobném tvaru existovala i ve staré Číně a kterou ve své době hlasitě kritizoval Konfucius. To jen na okraj pro čtenáře, kteří by mi snad chtěli vyčítat, že ve svém článku přebírám hodnotící kritéria autora, typického spisovatele 19. století. Nikoliv. Zvyk, který známe pod názvem „satí“, je barbarský. Ti rozumní to věděli už ve starověku.

„Čínská vláda se sice pokusila omezit tento zlořád přísnými zákony, ale marně. Ze třídy boháčů, pro které byl zpočátku požitek opia výslovně vyhrazen, rozšířil se tento zlozvyk až do nejnižších tříd, a jím způsobeným davům už nebylo možné čelit. Opium se v Říši středu kouří vždy a všude. Muži i ženy se oddávají této žalostné náruživosti, a jestliže si zvyknou vdechovat opiový dým, nemohou si už odvyknout, jinak je souží hrozné žaludeční křeče. Silný kuřák může vykouřit až osm dýmek denně, ale za pět let je na prkně.“

Skutečně obdivuji způsob, jakým si Jules Verne rýpnul do drogové problematiky. Krátce před napsáním této knihy proběhly mezi Velkou Británií a Čínou dvě opiové války, které - ke škodě mnohým lidí - vyhrála Velká Británie. Obchod s opiem byl mocným magnetem a na lidech nezáleželo. Jako militantní nekuřák a abstinent (tak mě nazval můj dobrý kamarád) k tomu dodám jediné: Za slovo opium si, ctěný čtenáři, dosaď slova „alkohol“ a „tabák“.

„„Zajisté, půjdu tam,“ řekl si Passepartout, kterému o mormonství nebylo známo nic více, než že základem mormonské společnosti je mnohoženství.“

V příběhu nezůstalo jen u opia, ale došlo i na mormony. Jules Verne si rýpl i do těchto sektářů a vysmál se jim. Popsal je jako zfanatizované hlupáky a jejich ženy jako nepříliš rozumné.

„Přátelé, tisíc liber vám všem, zachráníme-li zajatce!“

O skutečné povaze Philease Fogga, který udělal všechno možné, aby se včas dostal zpět do Reformního klubu, se ctěný čtenář začne dozvídat až zhruba od poloviny knihy. To považuji za geniální spisovatelský počin. Nejdříve vidíme svobodného muže, který na vteřinu přesně koná své denní činnosti. A na konci muže, který neváhá zachránit mladou dívku z rukou náboženských šílenců, svého sluhu z rukou Siouxů, a policejního komisaře Fixe, který ho celou cestu sleduje v domnění, že se jedná o bankovního lupiče (a velmi mu přitom škodí), z rukou nepříznivých podmínek cesty. Vidíme muže, který, snad mi ctění čtenářové odpustí, když prozradím pointu, kterou stejně jistě znají anebo aspoň tuší, nakonec vyhraje, ale s téměř nulovým ziskem, neboť náklady během cesty vyšplhaly na neuvěřitelných 19 000 liber šterlinků. Zde nutno dodat, že onu zbylou tisícovku rozdělil Jeanovi a Fixovi (neboť pochopil, že policejní komisař pouze plnil svou povinnost). Sluhovi to jistě přišlo vhod, neboť dluh za vyplýtvaný plyn mu odpuštěn nebyl.

Úvodní citát ctěnému čtenáři blíže popisovat nehodlám. Skrývá se v něm totiž nejlepší zápletka z knihy, která opravdu stojí za to a kvůli níž si ctěnému čtenáři dovolím knihu důrazně doporučit. Osobně této zápletce již od dětských let říkám „pohyb proti sluníčku“.

A paní Auda? K ní jen tolik: Miluji příběh „Cesta kolem světa za 80 dní“, protože miluji, když zvítězí láska. A není nad příběh párské princezny, která v Indii málem našla smrt a na cestě do Londýna lásku ztělesněnou výstředním a zdánlivě flegmatickým anglickým gentlemanem, který nikdy nezapomíná, co je čest - Phileasem Foggem.

Nejdůležitější postavy: Phileas Fogg, Jean Passepartout, komisař Fix, princezna Auda a slon Kiuni.

Největší přínos knihy: Zcela zřetelně napsaná pravda, že láska zvítězí - když se chce.

Hodnocení knihy: Absolutně vynikající.

Doporučuji: Úplně všem. Malým, velkým, mladým, starým, chytrým, hloupým. Prostě všem.

Délka čtení: Cca 10 dní.

Odkaz na seriál: https://www.csfd.cz/film/113315-willy-fog-na-ceste-kolem-sveta/prehled/ 

Odkaz na první vydání českého překladu, které vyšlo ve stejný rok jako originál (1873): https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:6d53e310-e3a7-11dc-905b-000d606f5dc6?page=uuid:49dfb880-7072-11e6-95d9-5ef3fc9ae867 

Odkaz na portrét Philease Fogga (původní ilustrace):  https://en.wikipedia.org/wiki/Phileas_Fogg#/media/File:'Around_the_World_in_Eighty_Days'_by_Neuville_and_Benett_04.jpg