Favoritka (Yorgos Lanthimos, 2018)

Když se dívám na kostýmní drama, chci vidět pěkné kostýmy. Když se dívám na psychologické drama, chci vidět zajímavě napsané (a většinou nejednoznačné) postavy. Když se dívám na humor, toužím zpravidla po humoru temném a břitkém. Jde to skloubit dohromady?

Jistěže jde. Stačí chtít. A svými divnostmi známý řecký režisér Yorgos Lanthimos chtěl hodně, když se pustil do svého zatím posledního filmu Favoritka, v němž před zraky udivených maloměstských diváků rozehrál příběh dvou sestřenic na dvoře posledního Stuartovce na anglickém trůně - královny Anny Stuartovny.

Nemám ve zvyku odpouštět historickým filmům překrucování historie. Ale zase na druhou stranu oceňuji nadsázku. A Favoritka není historickým filmem. Mnohem více je psychologickým dramatem plného pěkných kostýmů a kousavého humoru.

"Všechna špína vznešenosti", to bych si dovolil uvést do podtitulu tohoto kromobyčejného snímku. Královna Anna - celkem dost neschopná a ano, proč to neříci, dutá královská hlava - se přátelí s lady Sarah. Sama a bezdětná potřebuje někoho, kdo ji porozumí. Snaha nahradit si děti smečkou domácích králíků funguje jen příležitostně. Zato lady Sarah ví, jak dutou královnu potěšit, a tak ji potěšuje. Minimálně do chvíle, než ji na přezdobený dvůr přijede její sestřenice, dcera aristokratického bankrotáře, žádat o práci. Při této scéně jsem se poprvé zasmál a to se vší krutostí, které jsem schopen. Americká herečka z Arizony Emma Stone hrající chudou sestřenici vypadne z kočáru do bláta a znečistí se způsobem, že bahenní smrad zaplní během vteřiny celé kino. A v pozadí vidíme zámek plný vznešených aristokratů. Ale tak je to s celým filmem. Ve scénách s muži s jejich barokními parukami se mi do mysli nutkavě vkrádala myšlenka, že jim hlavy zrovna nevoní. Nebo příležitostné záběry nohou královské dutohlavky trpící dnou. Taky ztělesněná estetika.

Po zaměstnání chudé příbuzné začne opravdu krutá show. Sestřenice se začnou přetahovat o královninu přízeň, která možná vůbec nic nechápe, anebo naopak všechno chápe velmi dobře jako dítě, které si uvědomuje sílu manipulace.

A o tom tento antiaristokratický pamflet je. O manipulaci. O špíně skryté v moci a v těch, kteří vládnou. A je vlastně úplně jedno, mluvíme-li o dvoře stuartovců, bolševiků nebo moderních oligarchů.