Futurama ( Matt Groening, David X. Cohen, 1999)

Jako mnoho jiných i já kdysi propadl příběhům ze života žluté americké rodiny Simpsonových. Manželé Homer a Marge a jejich syn Bart a dcery Lisa a Maggie nabízejí nekonečný proud zábavy již řadu let. Bohužel musím konstatovat, že v posledních létech se na populárním seriálu podepisuje "moderní styl humoru". Díly přestávají být vtipné a stávají se trapnými. Zápletky jsou kolikrát nesmyslné. Z různých internetových diskusí a recenzí jsem pochopil, že nejsem sám, kdo si to myslí. Velká škoda. O to víc jsem - hrůza, jak ten čas letí - měl radost, když jsem zhruba před dvanácti léty objevil seriál "Futurama". Jména Matthewa Groeninga a Davida X. Cohena, tvůrců Simpsonových, naznačovala, že by mohlo jít o dost dobrou jízdu. Už tehdy mi humor Simpsonových připadal upadající a já si říkal, že to chce něco nového.

Pojem "dost dobrá" nevystihuje mé pocity po prvním shlédnutí seriálu. Některé díly ("Má tři slunce", "O původu kyklopů", "Kvílení autodlaků", "Vyhnání z Frye", "O původu Leely", "Valentýnská odysea", "Leela běží o život", "Fryův smysl života", "Žihadlo" či "Smlouva s Roboďáblem") se mi navždy zapsaly do paměti, protože jsou skvělé. Zavřu oči a vidím hlavního hrdinu Frye při sbírání medu vesmírných zabijáckých supervčel, či závodního lékaře Dr. Zoidberga, který jako přerostlý krab absolutně nerozumí lidské anatomii. Vidím Vesmír, do kterého se nevracím často, ale - možná i kvůli tomu - velmi rád.

Co si tvůrci nemohli dovolit v Simpsonových, kteří se přeci jenom odehrávají v současnosti, to si mohli dovolit v seriálu, jehož děj je situován do Nového New Yorku v roce 3000 a následujících let. Inteligentní a někdy dost ostrý humor, který není limitován žádnými pravidly, nám nabízí mluvící roboty, jednooké mimozemšťany, či mutanty s různými výrůstky. Dramatické chvilky plné napětí střídají dojetí. A naopak.

Philip J. Fry, jak zní celé jeho jméno, je sice prezentován jako trouba, který ještě nedospěl, ale divák si ho oblíbí hned v prvních pěti minutách prvního dílu. Zdánlivě omylem (později vyjde najevo, že vůbec ne omylem) je zmražen na Silvestra roku 1999 a rozmražen o celých 1000 let později. Prvním, koho potkává, je jednooká mimozemšťanka Leela, která pracuje jako přidělovač osudů. Hned během prvního dílu se k němu přidá alkohol stále popíjející a doutníky kouřící ohýbací robot Bender. Leela se pod vlivem okolností vykašle na současnou práci a začne s nimi pracovat u Fryova vzdáleného prasynovce - přestárlého profesora Huberta Farnswortha. Začnou tvořit kolektiv s dalšími zaměstnanci Farnsworthovy doručovací společnosti: s již zmíněným Dr. Johnem Zoidbergem, Hermem Conradem a dcerou miliardářů a majitelů poloviny Marsu Amy Wongovou.

Futurama má několik slabších dílů. Ale stejně jako Simpsonovi si zpočátku drží vysokou úroveň, jen s tím rozdílem, že není tak rozsáhlá. A pak, po dílu "Smlouva s Roboďáblem", se odehraje nejhroznější seriálový pád. Z geniální záležitosti se najednou stane stoka nevkusného nehumoru a přiblblé slátaniny. Druhá velká škoda. Ale těch prvních sedmdesát dva dílů je velkou jízdou.

Jestli bych dokázal jmenovat takových třicet až čtyřicet skvělých dílů, tak bych určitě dovedl jmenovat minimálně tři naprosto dokonalé: "Fryův smysl života", "Žihadlo" a "Smlouva s Roboďáblem". Fry, nemá cenu to skrývat, miluje Leelu. Z pubertálního hlupáčka se během několika desítek dílů stává milující mladý muž, který však nezvládá komunikaci se svou láskou. Vždycky mi připadalo zvláštní, jak se autorům animovaného humoru podařilo vytvořit tak hluboce lidský příběh o lásce člověka k... kdo je ale ve skutečnosti jednooká Leela?

Miluji ten svět, v němž prof. Farnsworth posílá se slovy "šťastné zprávy vespolek" svou posádku na nebezpečné či obskurní mise. Svět, na který se lze dívat jako na humor, nebo na velice chytrou parodii na současnost. Kolikrát mě při sledování napadla otázka, kam že to vlastně s moderními technologiemi směřujeme. I o tom Futurama tak trochu je.

Rád bych vyzdvihl i dabing. Plzeňský herec Martin Stránský v roli Bendera a zkušený dabér Tomáš Juřička v roli Herma Conrada předvádí excelentní výkony. Chlastající Bender ve skupině robotických šlapek sice nepůsobí jako ideální seriál pro děti, ale slíbil jsem si, že pokud se někdy stanu otcem, budu se s potomkem na Futuramu dívat. Jako se kdysi můj dědeček díval se mnou na Simpsonovi. Oba seriály mají totiž jedno společné: oba dokážou být hodně drsné, avšak každý jinak. Ale zpět k dabingu: i ostatní předvádí velmi solidní výkony, zejména si dovolím připomenout Dalimila Klapku v roli profesora Farnswortha. Ale na již zmíněného Tomáše Juričku v roli neúnavného úředníka Herma nemá nikdo. Ten jeho hantec (pozor! Juřička je rodák z Jihlavy a normálně mluví jinak, pozorný divák ho zná jako Oslíka ze Shreka) je neskutečný.

Kdyby Futurama dílem "Smlouva s Roboďáblem" skončila, neměl bych to tvůrcům za zlé. V nejlepším je dobré přestat. Ale to, co se dělo potom, patří k mým největším seriálovým zklamáním. Zkusil jsem dvakrát pokračovat. Ale kašlu na to. Nechtěl bych o Futuramě psát jako o Simpsonových. Pro mě Futurama zkrátka končí Fryovým rozhodnutím získat Leeliino srdce všemi možnými prostředky, tedy i tak, že se naučí hrát na podivuhodný nástroj "holofonér", na který umí hrát jen několik lidí ve Vesmíru a který při hraní zhmotňuje představy hrajícího. "Smlouva s Roboďáblem" je mojí nejoblíbenější seriálovou epizodou vůbec. Budu vždycky věřit, že Fry svého cíle jednou dosáhne, neboť jeho postava je mi velmi blízká. Budu mu vždycky fandit. A nikdy se nedozvím, co přišlo dál. Protože tenhle seriál si chci v paměti uchovat jako geniální záležitost. V nejlepším přestávám - a myslím si jen to nejlepší. Mrzí mě jediné: že se seriálu nedožil můj děda. Něco mi říká, že by se totiž s touto mou recenzí ztotožnil.

[Tuto svou recenzi věnuji své přítelkyni B. S., neboť nejsem jediným fanouškem této geniální šílenosti.]