Gauguin (Edouard Deluc, 2017)

Bylo mi asi souzeno, že krátce po přečtení životopisu Vincenta van Gogha byl do českých kin uveden film o jeho kolegovi a podivném kamarádovi Paulu Gauguinovi. Moc jsem se těšil na slavného francouzského herce Vincenta Cassela, který v něm ztvárnil hlavní roli.

Filmu Gauguin bývá některými recenzenty vyčítána pomalost. Např. uživatel Dzeyna na Česko-Slovenské filmové databázi (www.csfd.cz) píše: "Na můj vkus až moc utahané. A chlap co se nedokáže postarat ani sám o sebe, to je fakt na co koukat. Hlavně, že na barvy bylo." (https://www.csfd.cz/film/483620-gauguin/komentare/?all=1) Dzeyma zde zmiňuje základní rys Gauguinova přístupu ke své tvorbě. Nekompromisní sobeckost.

Paul Gauguin (1848 - 1903) nepatří (alespoň podle mých měřítek) k nejzásadnějším malířům. Ovlivnil bezesporu umění a ovlivnil ho hodně. Ale nenacházím v jeho jinak zajímavém díle to, co např. v díle Toulouse-Lautreca, totiž vášeň. Vyjádřejí šelmy v člověku chcete-li. Nacházím v ní "pouze" animálnost divošství - jakousi tahitskou erotiku.

O tom to vlastně je, o Gauguinově cestě na Tahity. Divák neznalý Paulova života nepochopí všechny důvody, které ho hnaly z Francie. Film ukazuje umělcovu touhu opustit civilizaci, což ale musí naopak znalému divákovi vykouzlit alespoň malý úsměv na tváři, neboť peníze a ztráty v jeho rozhodnutí hrály velkou roli. Ale nebral bych to jako chybu, myslím, že režisér Edouard Deluc chtěl natočit film o něčem jiném. Což je, nahlíženo přísnýma očima, slabina českého názvu filmu. Ve francouzském originále se totiž jmenuje Gauguin - Voyage de Tahiti (Gauguin - cesta na Tahity).

Fanoušci amerického animovaného seriálu Futurama si jistě vzpomenou na jeden díl, ve kterém má patologický hráč náramnou radost, když začne vyhrávat, a začne radostí volat, že se ocitl v nebi. Když však vyhrává stále, začne volat, že je v pekle. To samé se přihodilo i Gauguinovi. Jel za rájem, aby objevil peklo. Peklo plné bídy, postupující nemoci a naprostého nepochopení. Vše zasazeno do nádherné přírody Francouzské Polynésie. A co je horší než peklo, které jsme získali výměnou za rodinu, přátele a Vlast?

Při čtení různých recenzí mě zaujala jedna kratší na moviezone.cz od uživalete Crom (https://film.moviezone.cz/gauguin/recenze). V ní autor poukazuje na jednu zajímavou okolnost. Gauguin se na Tahity seznámil s mladou dívkou Tehurou, která se mu stala milenkou i modelkou. Hraje ji zralá žena, což pravděpodobně neodpovídá realitě. Byl by zcela odkrytý a necenzurovaný Gauguin stále tak přitažlivým? Abych parafrázoval Cromovu myšlenku: Jestlipak se autoři filmu nebáli ukázat ho v kontroverznějším (rozuměj "pravdivějším") světle? Moc bych se nedivil. Vztahy s příliš mladými dívkami nebývají v dnešním korektním světě chápány.

A tak měl nakonec pravdu jeden Gauguinův přítel, který mu ve společnosti rozjařených kamarádů před odjezdem řekl: "Jsi divoch, milý Gauguine. Jako my všichni. Jen ses rozhodl rozpomenout se na to."