Harry Potter a relikvie smrti (druhé čtení)
¨
"Radujme se, veselme se, Potřík jim dal nářez!
Starouš Voldy už má utrum, tuhej jako pařez."
ODDÍL PRVNÍ - ZLO ROSTOUCÍ A ZLO USTUPUJÍCÍ
Se závěrečnými díly milovaných sérií - ať už knižních, filmových, nebo jiných - je to těžké. Jsou poslední a fanouškovi jako kdyby s jejich dočtením (či dokoukáním) odumřelo něco, co už zpátky nedoroste. U skvělé heptalogie britské spisovatelky Joanny Rowling o čarodějnickém učni Harrym Potterovi takovou funkci plní díl s názvem "Harry Potter a relikvie smrti".
"Vyřízneme tu rakovinnou sněť, která nás všechny otravuje, až zbudou jen ti, kdo jsou čisté krve..."
Díl ze všech nejtemnější. A nejdrsnější. A nejzávažnější. Díl, ve kterém vyvrcholí sny některých kouzelníků o čisté kouzelnické krvi. Celé dílo je prodchnuté snahou ukázat, jak takové postoje a názory mohou končit. Malý počet čistokrevných kouzelnických rodů - ze kterých zákonitě vychází malý počet čistokrevných kouzelníků - poukazuje na absurditu takového smýšlení. Dnešní děti, primární čtenáři Joanny Rowling, si sami od sebe zřejmě dokument o Osvětimi nepustí. Autorka jim proto zjednodušeně (ale ne vulgárně) ukazuje, co jí předcházelo. A to v naprosto - ano, to slovo se sem hodí - bombastických kulisách. Názor, že přílišná temnota a drsnost závěrečného dílu pro děti není vhodná, mohu respektovat, ale protože jsem se jako dítě rád bál (babiččina pohádka o utopených loupežnících patřila k mým nejoblíbenějším) a protože jsem Harryho Pottera objevil již jako dospělý, nedokážu se k němu více vyjádřit. Zní mi nepatřičně - a mrzí mě, že mě Harryho osudy nepotkaly již dříve - ale chápu, že někteří lidé to tak mohou mít. Každopádně - já tleskám. Poslední díl se nese na vysloveně hororové vlně. A teorie vrchního černokněžníka Voldemorta, jehož popis při prvním čtení zvedl chlupy hrůzou nahoru i mně, že pro podřadné místo není, tomu přidává punc opravdovosti. Myslím, že i dětský čtenář vycítí, že tohle není pohádka. Tohle už tu ve skutečnosti bylo. Nebo je? Či snad bude?
"Zvědavě si bratrance prohlížel. Letos ani loni v létě spolu prakticky nepřišli do styku, protože se Harry vždy vrátil do Zobí ulice jen na krátkou dobu a po většinu času zůstával ve svém pokoji. Teď teprve mu došlo, že ten šálek studeného čaje, na který ráno šlápl, možná vůbec nebyl zamýšlený jako past."
Poslední díl potterovské heptalogie ukazuje, že těžké časy zburcují v některých to nejlepší, v jiných to nejhorší. Těší mě, že i takový hajzlík, jakým je Dudley Dursley, Harryův bratranec, nakonec pochopil, že svět není takový, jakým by ho chtěl mít. Že tu rozhodně není jenom pro něj. A že v žádném případě on nestojí v prostředku světa.
"... Naděje celého kouzelnického světa spočívají na tvých bedrech!"
Možná v tom někdo vidí pohádku o vyvoleném mesiáši. Fanoušek J. R. R. Tolkiena možná obviní autorku z opisování. Mně se to líbí. A to tak moc, že se kvůli tomuto příběhu, který přivedl mnoho dětí ke čtení, za což autorce patří obrovský dík, těším na letošní Vánoce. Rozhodl jsem se totiž, že si celý příběh znovu přečtu v čase, ve kterém jsem ho četl poprvé. To znamená začít pěkně na Štědrý den.
"A pak ho uviděl: Voldemort letěl po obloze jako větrem unášený dým a neměl pod sebou koště ani testrála, který by ho držel ve vzduchu. Jeho lesknoucí se hadí obličej na něj zářil ze tmy a bílé prsty opět zvedaly hůlku..."
Harry Potter je příběhem o boji Dobra se Zlem. Popisy Voldemorta a jeho temných schopností dosáhnou v závěrečném dílu svého vrcholu. Je ale velmi důležité zdůraznit, že autorce se úspěšně povedlo do svých knih zapracovat onen z historie tak známý paradox - hlavní záporák bojuje za něco, čemu sám neodpovídá. Ona Voldemortem propagovaná rasová čistota kouzelníků (bez příměsi mudlovské /to jest nekouzelnické/ krve je nesmyslem, a to nejen z důvodu popsaného výše. Sám Voldemort, jemuž jeden z bradavických duchů přisoudil urážlivou přezdívku "Voldy", je synem mudlovského otce. A naopak jedním z nejlepších studentů svého ročníků je Harryho oddaná kamarádka Hermiona, dcera dvou zcela mudlovských rodičů. A zdaleka není sama.
Kdo zná historii Německa v polovině 20. století, musí vnímat jasné autorčiny záměry. Ty narážky na čtenáře přímo křičí.
ODDÍL DRUHÝ - POLITICKO-NOVINÁŘSKÁ ŠPÍNA
""Vzpomněl jste si, že nejste ve škole, co?" ušklíbl se Brousek a těžce Harrymu funěl do obličeje."
Sedmý díl není, na rozdíl od dílu pátého, politickým thrillerem, aspoň ne tak okatě. Všichni tři ministři kouzel - Kornelius Popletal, Rufus Brousek i Pius Břichnáč - představují politickou špínu, každý však jinak. Jeden je neschopný, druhý neupřímný, třetí ovladatelný. Snad pro toho ovladatelného se najde drobet pochopení, pro neschopného však vůbec.
"Ministerstvo padlo. Brousek je mrtvý. Přicházejí sem."
Když se kouzelnický svět znovu vrátí pod nadvládu Voldemorta, z vedení ministerstva se stane loutková vláda. V životě kouzelníků se zavede potvrzení o krevní čistotě a podobné šílenosti. Když si ctěný čtenář tohle všechno postaví vedle prvního - výrazně pohádkového - dílu celé heptalogie, dostane příběh, který se vyvíjí. Znovu opakuji, že závidím těm, kteří četli Harryho Pottera v době svého vzniku a byli děti. Růst s příběhem - to mi, bohužel, uteklo.
""Věštec?" vyprskl pohrdlivě Ted. "Zasloužíte si, aby vám lhali, pokud pořád ještě čtete tu špínu, Dirku.""
Postava novinářky Rity Holoubkové patří k jedněm z nejhorších. "Věštec", plátek parodující současný bulvár, vypouští do kouzelnického světa své odpudivé jedy. Někteří dokonce aktivně píší knihy, ve kterých očerňují bojovníky za Dobro, aniž by uváděli souvislosti. Je to jako dnes, v době fake news - pravdu ve sdělovacích prostředcích člověk nenajde. Anebo jen velmi těžce.
ODDÍL TŘETÍ - PROKLETÍ, KTERÉ DÁVÁ SÍLU I SLABOST
"A Voldemortův skřek byl Harryho skřekem, jeho bolest byla Harryho bolestí..."
Voldemort je právě tak odporný, jak odporné jsou jeho metody. Když se profesor Snape snažil naučit svého neoblíbeného žáka nitrobraně, způsobu, jak se bránit nabourávání do hlavy, nedařilo se mu. Harry sice zjistí, jak na to, ale až na samém konci knihy. Za nejtemnější část celého příběhu považuji právě toto. Hlavní hrdina - geroj pro mladičké chlapce a první láska pro nedospělé dívky - je až nezdravě propojen s hlavním antihrdinou. Dobro a Zlo existují vedle sebe propojené pevným poutem. Je toto pouto prokletím, nebo požehnáním? Za sílu se musí platit. Za všechno se musí platit. Skvělé, že Joanne Rowling dostala takovou myšlenku do knih, které ovlivnily tolik dětí na celém světě.
Když Voldemort někoho ovlivňuje, pak nečistě. Naši tři přátelé - Harry, Ron a Hermiona - si v závěrečném díle prožijí největší krizi svého přátelství. Ale protože se jedná o přátelství pravé, upřímné, nefalšované, dokáží ho přemoci. Pasáž, ve které se Voldemort skrze svůj viteál snaží Rona definitivně odloučit od jeho přátel pomocí nečisté magie, mě vždycky dojme, neboť v tu chvíli zvítězí víra nad pochybností. Už kolikrát se mi chtělo vyvolat vlastního patrona, aby zahnal mé pochybnosti. Zasvěcení vědí, co myslím.
"Zde leží Dobby
svobodný skřítek"
Nezmínit Dobbyho, svobodného skřítka, na kterého byli všichni tak pyšní a který za schopnost (a touhu!) milovat zaplatil cenu nejvyšší, to by nešlo. Dobby, malý tvor s netopýříma ušima a asi zřejmě největší fanoušek Harryho Pottera, sehraje v příběhu důležitou roli. Chápe Harryho trápení a možná mu rozumí víc než ostatní. Sám prožívá těžký život. Heptalogie britské spisovatelky je také o rovnosti všech ras. A o lži onoho sousoší na Ministerstvu kouzel, kterým si kouzelníci žehlili své svědomí. Harry Potter je příběhem o tom, kam vede pohrdání, jak je vidět na příběhu jiného skřítka - Krátury, a také o tom, že i dlouhodobá přezíravost může být zlomena chvilkou opravdového pochopení.
""Radostně seskočil z krbové římsy a zaburácel: "Já věděl, že přijdeš! Věděl jsem to, Harry!""
Linka s Harryho kamarádem Nevillem Longbottomem je parádní. Z Nevillea se stává odvážný bojovník proti Zlu a organizátor školního odboje. První postava Brumbálovy armády, která se kdysi zformovala pod Harryho vedením. Přiznám se, že na Nevilla jsem se těšil od začátku první knihy. A až začnu číst celou heptalogii potřetí, budu se těšit zas!
""Byl jsem blbec!" zařval najednou Percy tak mocně, až Lupin málem fotografii upustil. "Byl jsem idiot, nafoukaný fracek, byl jsem..." "Ministerský patolízal, odrodilec, kariéristický kretén," doplnil ho Fred."
Weasleyovic rodina a různost jejich členů. Dojde na má nejoblíbenější dvojčata Freda a George, stejně tak i na nafoukaného Percyho. Tahle rodina, vlastně rodina Harryho Pottera, dodává příběhu tu pravou šťávu.
ODDÍL ČTVRTÝ - CHLAPEC, KTERÝ ZŮSTÁVÁ NAŽIVU
""Nelituj mrtvé, Harry. Lituj živé a především lituj ty, kdo žijí bez lásky.""
Voldemort byl sice nejmocnějším černokněžníkem všech dob, ale po celou dobu zůstal hlupákem. Nepochopil, co je skutečně hodnotné. Jeho brutální síla musela zákonitě narazit. A také narazila. Síla bez lásky totiž neznamená vůbec nic. Další skvělá myšlenka skvělého příběhu. Jak už jsem dříve napsal: Jestli tohle není křesťanské - a ano, opět se dostávám k tomu, že řada fundamentalistických křesťanů má s Harrym Potter problém, což mi připadá naprosto hloupé a ubohé - tak jsem synem čínského mandarína. V Harrym Potterovi se snoubí nejkrásnější (vpravdě křesťanské) idey s pohádkovým a hororovým vyprávěním.
A tak se loučím se sedmi knihami, které - jako kdyby náhodou - vlezly do mého života a oslovily mě. Nestačilo mi přečíst si je jednou a teď už cítím, že ani dvakrát. A jak píši výše - už vím, co budu letos dělat na Štědrý den.
A tak mi, na závěr mé recenze, nezbývá než zvolat: štěstí určitě přijde, jak si Harry pomyslel, když přemýšlel o mrtvých přátelích. Díky víře v to se člověk dostane kamkoliv. Štěstí určitě přijde.
"Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabré srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor;
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle,
ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle."
PS: Jedině Nebelvír!
Heptalogie o čarodějnickém učni Harrym Potterovi - druhé čtení. S napsanými recenzemi celkem 29 dní.