Harry Potter a tajemná komnata (druhé čtení)

"TAJEMNÁ KOMNATA JE ZNOVU OTEVŘENA. NEPŘÁTELÉ DĚDICE, MĚJTE SE NA POZORU!"

Sotva jsem dočetl báječnou knihu "Harry Potter a kámen mudrců", první díl heptalogie britské spisovatelky Joanny Rowling, otvírám druhý díl s názvem "Harry Potter a tajemná komnata". Tento díl mám o poznání raději, protože mě odmalička zajímá středověk (a jak lidé tehdy uvažovali) a právě tento díl potterovské ságy v sobě ukrývá jednu zajímavost, která mi středověkou mysl velmi připomíná. Důležitou postavou je totiž bájný živočich, v něhož mysl středověkého člověka věřila, nestvůra, či chcete-li "zrůda", se kterou se mladý čarodějnický učeň musí vyrovnat.

""Jestli vy dva jste z lekavého kraje a chcete z toho vycouvat, prosím," řekla. Na tvářích jí naskočily růžové skvrny a oči jí svítily víc než obvykle. "Já školní řád porušovat nechci, to přece víte. Zato si ale myslím, že vyhrožovat studentům z mudlovských rodin je daleko horší než připravit nějaký náročný lektvar. Jestli ovšem nechcete vypátrat, zda za tím Malfoy je, anebo ne, půjdu okamžitě za madame Pinceovou a tu knihu jí vrátím...""

Příběh je už od začátku směrován v duchu předchozího dílu. Přátelství je nejsilnější linkou. Harry Potter a jeho věrní přátelé Ron a Hermiona (které konečně dochází, že pravidlo se nejlépe uctí tím, že se poruší) zažívají spousty dobrodružství. A drží spolu. Právě proto, že drží spolu. Miluji tuhle linku, protože nedospělým čtenářům ukazuje, že život je mnohem složitější, než kolik se vejde do nějakého zákoníku. Rozhodovat se podle situace a s ohledem na kvalitu vytčeného cíle, ne se držet "článků víry", či nějakých pošahaných pravidel, která si právě vymyslel profesor obrany proti černé magii, či nějaký jiný maniak (a že jich v příběhu o Harry Potterovi je!). Dětský čtenář nepotřebuje závratnou inteligenci k tomu, aby pochopil, že kniha není návodem k nezákonnému chování. Kniha (resp. všech sedm knih) je totiž návodem k něčemu úplně jinému, ale to mnozí recenzenti (např. z řad různých náboženských pomatenců) nepochopili. Sám se považuji za křesťana a Harry Potter je pro mě čímsi na způsob ideálního příběhu. Síla přátelství, schopnost oběti pro druhé, odvaha. A schopnost porušit pravidla, pokud jsou nesprávná, či nespravedlivá. Jestli je tohle protikřesťanské, jak tvrzí jistí recenzenti, tak jsem synem čínského mandarína.

"Chystají se tu temné časy, ale Harry Potter při tom nesmí být, až k nim dojde. Vraťte se domů, Harry Pottere. Vraťte se domů. Harry Potter se do toho nesmí zaplést, pane, je to hrozně nebezpečné..."

Setkal jsem se s názorem, že u Harryho Pottera postupně přituhuje. Když jsem ságu začal číst poprvé (na loňský Štědrý den), několik kamarádů (vlastně kamarádek) mě upozorňovalo, že míra strašidelnosti stoupá, až se z příběhu stane regulérní horor. Asi na tom něco bude. Neboť - jak říká domácí skřítek Dobby, velký Harryho fanoušek a přítel: "chystají se tu temné časy". V bradavické škole kouzel byla otevřena tajemná komnata, kterou ve škole zanechal jeden z jejích čtyř zakladatelů - vznešený Salazar Zmijozel, do jehož koleje Harry Potter tak moc nechtěl. Přiznám se, že od loňských Vánoc je pro mě návštěva toalety v noci poněkud problémovější záležitostí. Mám tendenci kontrolovat trubky. Znalí chápou...

"Oči má zelené jak čerstvá žába v láku
a černý vlas mu padá do čela.
Jen o něm sním, je úžasný,
ten hrdina, co zmohl Pána zla."

Jedna z úchvatných věcí na Harry Potterovi (a budu to psát zřejmě v každé své recenzi, kterou tomuto černovlasému kvítku, které jsem si oblíbil nade všechny jiné literární postavy) je kombinace hororu a humoru. Bradavický učitel (v díle s tajemnou komnatou se objeví poprvé) profesor Zlatoslav Lockhart sice musí šíleně iritovat každého alespoň trochu normálního čtenáře, ale zábava, kterou svým studentům připravil na den sv. Valentýna, je jednoduše velká bžunda. V jednu chvíli se smát (přistihl jsem se při tom v plném autobusu) a v druhé se bát - to Joanne Rowling umí perfektně. Navíc se ve druhém dílu poprvé objeví šéf Ministerstva kouzel Kornelius Popletal, jehož postava patří k nejgeniálněji napsaným satirám na současné politiky. Popletal nic nezná, ničemu nerozumí, o všem ale rozhoduje. Nechce se mi věřit, že Joanne Rowling pochází z Británie a není blíže obeznámena s poměry, které vládnou na české politické scéně. Ale že je Popletal popleta a korunovaný vůl a hajzl, to se v plné síle ukáže až v následujících dílech. Těším se na ten moment, kdy příběh začnu vnímat jako politický thriller.

"Jsme teď všichni na jedné lodi a - jak bych to jenom... Natáhl buclatou ruku, a Harry mu ji stiskl."

Schopnost odpustit. Lépe řečeno - pochopit. Další křesťanský prvek v Harry Potterovi. Je čas pochopit, že kouzlení v sedmidílné sáze je jenom kulisa. Harry Potter zkrátka a dobře není propagací čarodějnictví, okultismu, ani ničeho podobného. Harry Potter není protikřesťanská kniha a nechápu mentální úroveň těch, kteří ji tak vidí a chtěli by Harryho Pottera dostat ze školních knihoven. Když Harry přijme omluvu svého spolužáka, který si myslel, že za zlými věcmi ve škole stál on, čtenáře to dojme. Harry Potter umí být velmi výchovný. Další skvělý moment skvělého příběhu, nad kterým jsem - ke své velké škodě! - dvacet let ohrnoval nos. Je čas odložit předsudky. Kdo nečte, nepochopí.

"Nikdy nevěř ničemu, co samo dokáže myslet, pokud nevidíš, kde to má mozek."

Ne všechna pravidla jsou ale hloupá nebo zbytečná. A ne vždy se Harry rozhodne ukázkově. Je to zkrátka mladý hoch, který miluje famfrpál (nejoblíbenější sport ve světě čarodějů) a brzy se začne dívat na dívky jinýma očima. Chce už žít, nedovede si představit, že by se vrátil k předchozímu životnímu stylu u nemilovaných (a nemilujících) příbuzných. A zřejmě někde zde - ve druhém dílu - nachází novou rodinu. Takovou, jakou vždycky chtěl. Získává bratry a sestru, která... o tom ale až později. Zkrátka a dobře - rodina Rona Weasleyho, jeho nejlepšího přítele, mu dá, na co tak dlouho čekal. Ale procházka růžovou zahradou se nekoná, život je těžký. A Harry Potter je poznamenaný minulostí víc, než by chtěl. Ale vedle své přirozené schopnosti rozhodovat se pro správná řešení má ještě jednu vlastnost: odvahu. Tu totiž někdo, kdo připravil nejmocnějšího černokněžníka o moc, potřebuje. A že ve Weasleyovic rodině našel víc než jen kamarády, to je jasné. A v následujících dílech se to bude čím dál tím více ukazovat.

"O tom, jací jsme doopravdy, Harry, mnohem víc než naše schopnosti vypovídá to, co si smi zvolíme."

Když mluvím o Harry Potterovi (naposledy včera s nevlastní máti), používám superlativy. Když píši kamarádce Báře, která mě (spolu s kamarádem Michalem a jeho přítelkyní Denisou) k Harrymu přivedla, píši jen o tom, co se mi líbí. Možná to zní hloupě, ale to proto, že není nic, co by se mi nelíbilo. U druhého dílu rozhodně.

A tak mi, na závěr mé recenze, nezbývá než zvolat: citrónová zmrzlina! Zasvěcení vědí, co toto heslo znamená a komu je určeno. A kam se člověk díky němu dostane.

PS: Jedině Nebelvír!