Larssonova trilogie a její hlavní hrdinka

14. července 2018 jsem zveřejnil článek, ve kterém pokládám řečnickou otázku, jak je možné, že se švédskému spisovateli Stiegu Larssonovi podařilo vytvořit svět, který tolik lidí doslova pohltil. Zodpovědět se mi ji nepodařilo.

Uběhly čtyři roky a čtyři dny a já ti ji, ctěný čtenáři, ani nyní nenabídnu. Jen si povzdechnu, že té spisovatelské potvoře se to povedlo. Patřím k těm, kteří v síti zvané Milénium uvízli. Láska? Závislost? Životní styl? Od každého něco.

Příběh začíná v okamžiku, kdy známý novinář (viditelné autorovo alter ego) prohraje soud s jedním gangsterským šmejdem, který - řečeno autorovými slovy - kazí podnikatelům pověst tím, že je považován za jednoho z nich. Novinář se musí stáhnout do ústraní jako zpráskaný pes. Čeká ho basa, citelná pokuta a v podstatě nenapravitelná ostuda.

První díl s názvem „Muži, kteří nenávidí ženy“ splňuje více méně kritéria detektivního románu. Ovšem Mikael Blomkvist (onen zmíněný novinář) získá v závěrečné třetině místo druhé hlavní postavy, neboť na první se prodere mladá (ani ne třicetiletá) dívka Lisbeth Salanderová, postava nepředstavitelná, ale napsaná natolik uvěřitelně (jsem si vědom faktického protimluvu), že ji buď musíte začít milovat, nebo nenávidět. Nedovedu si představit, že by k ní některý z čtenářů zaujal neutrální postoj. To spíš začnu věřit na Rusalky ve Vltavě. Mikael samozřejmě zůstane velmi důležitou součástí příběhu, ten ale přestane být o něm. Vyšetření detektivní zápletky slouží jen k rozehrání největšího „tak trochu krimi, tak trochu špionážního a tak trochu komiksového“ příběhu v dějinách současné literatury.

Lisbeth Salanderová - hrdinka vpravdě komiksová, která zbortí Vaše představy o tom, co je možné, a která se vysměje Vašim požadavkům na literaturu. Neexistuje nic jako Milénium.

Druhý díl s názvem „Dívka, která si hrála s ohněm“ odděluje delší přestávka v ději. A přesto budete toužit navázat. Ne „čím dřív, tím líp“, ale pokud možno okamžitě. Lisbeth začne dělat pořádek ve svém životě, z něhož se něco málo dozvíte v předchozí knize. Lisbeth se rozhodne bojovat. Amazonka, feministka, rváčka. Napsáno obdivovatelem žen Stiegem Larssonem, švédským feministou, komunistou, celoživotním bojovníkem proti extrémismu a nacistickým tendencím ve společnosti, který poměrně nečekaně zemřel (dočtete se o velkém množství vykouřených cigaret i spekulacích o tom, že mu možná bylo do hrobu pomoženo). Trilogie napsaná člověkem, který se vysmál hlupákům, kteří ženy považují za podřízené mužům. Dokonalé knihy.

Druhý díl považuji za nejslabší část trilogie, vidím ho na 98 % ze sta. Asi nejvíce by se pro něj hodila škatulka krimi, ale žánrová rozvolněnost je zde mnohem větší než u prvního dílu.

Třetí díl se jmenuje „Dívka, která kopla do vosího hnízda“ a začíná v následující sekundě po skončení děje předchozí knihy. Geniální tah, který mě kdysi donutil běžet si třetí knihu koupit v okamžiku, kdy jsem druhou ještě dočítal, abych mohl ve vlaku (neboť jsem spěchal do hlavního města k tetičce) pokračovat.

Ten večer jsme si s tetičkou dlouho nepovídali. Nebyl čas.

Začátek trojky miluji. Objeví se milovaná postava jednoho lékaře, Mikael rozehraje hru, která nemá obdoby, a čtenář se ocitá v nejlepším špionážním příběhu všech dob dřív, než si to stačí uvědomit. Nejdelší díl, který vždycky přečtu nejrychleji. Nedá se přestat, vše ostatní odstrkávám stranou. Letos to nebylo poprvé, kdy jsem si čtení třetího dílu naplánoval na dovolenou.

Tento díl má nejblíže ke komiksu. A Lisbeth, o které jste si snad mysleli, že ji znáte, teprve nyní naplno ukáže, co je vlastně zač.

Lisbeth Salanderová se již při prvním čtení prvního a druhého dílu stala pevnou součástí mého životního stylu. Někdy v druhé polovině třetího jsem ji ale vedle všeho toho obdivu začal navíc milovat. Nejúchvatnější ženská literární postava. „Jenom“ literární? Já o ní zásadně uvažuji jako o reálné.

Nevím, kdy přesně jsem první díl dostal (šlo o dárek od matky), ale celou trilogii mám přečtenou dobře osmkrát. Znám určitá místa v příběhu, kde se mi papír podařilo upatlat či natrhnout. Pamatuji si nezvyklá slova, stejně tak části dialogů. Mou představu mi nenarušil ani seriál dánského režiséra Nielse Ardena Opleva Millennium, který by se mi určitě hodně líbil, kdybych neznal knihy (takhle je jen dobrý). Knihy si kdysi půjčil můj kmenový profesor z katedry a několik dalších známých. I proto již nesou značné stopy opotřebení. Mají utržené hřbety a odřené rohy. Místy ušpiněné a natržené stránky vypovídají o tom, jak moc jsou používány. Mimo jiné dokazují vztah autora těchto řádků k Larssonově příběhu. To znamená k Lisbeth Salanderové.

Naposledy letos v červnu až červenci. Schválně jsem se nutil do přestávek, aby mi čtení příliš rychle neuteklo. Třetí díl jsem dočítal při výletu po jižních Čechách. Na zádech přibližně dvacetikilová krosna, v rukách kniha a na tváři zblblý úsměv. Jihočeská příroda nebyla silnější než literární touha. Četl jsem všude: ve vlaku, cestou kolem Otavy, u babičky na návštěvě, v nádražní restauraci i ve stanu s baterkou jako za starých dobrých pubertálních let. Četl jsem o Lisbeth Salanderové.

Miluju tě. Tebe, Lisbeth Salanderová, i Tebe, Stiegu Larssone. Těším se, až zase objevím na internetu nové texty o trilogii či jejím autorovi. Naposledy se mi podařilo ulovit jednu diplomovou práci o tom, jak jsi, Stiegu Larssone, Milénium psal. Těším se, až najdu něco nového. Moc se těším, až tvoje knihy opět vezmu do rukou a začtu se do nich. A po zkušenostech s tvou trilogií vím, že to nebude dlouho trvat.

Matka dává člověku bezpečí. Otec vzor. A spisovatel podněty k probuzení fantazie. Samozřejmě mám na mysli dobrou matku, dobrého otce a dobrého spisovatele.

Jak moc dobrým spisovatelem jsi, Stiegu Larssone, byl... to si, můžeš mi to věřit, moc dobře uvědomuji. Tvůj příběh se mi zažral pod kůži, do masa i do kostí. Je mojí součástí.

Stieg Larsson (1954-2004)

https://en.wikipedia.org/wiki/Stieg_Larsson