Letopisy Narnie - Princ Kaspian (Clive Staples Lewis)
SNAD KAŽDÝ Z NÁS MÁ NĚJAKOU SVOJI ZEMI, KTERÁ JE JENOM JEHO A KDE PROŽÍVÁ VŠELIJAKÁ DOBRODRUŽSTVÍ. ALE VĚTŠINA MÁ TU ZEMI POUZE VYMYŠLENOU. KLUCI A HOLKY, O KTERÝCH SE DOČTETE V TĚCHTO KNÍŽKÁCH, MĚLI TO ŠTĚSTÍ, ŽE TA JEJICH ZEMĚ BYLA SKUTEČNÁ.
„Byly jednou čtyři děti a ty se jmenovaly Petr, Zuzana, Edmund a Lucinka. V knize, nazvané „Lev, čarodějnice a skříň“, jsem vám psal o tom, jak se jim přihodilo něco velice zajímavého. Otevřely totiž jednu kouzelnou skříň a dostaly se do úplně jiného světa, než je ten náš, a v tom světě se staly králi a královnami země jménem Narnie. Když byly v Narnii, zdálo se, že vládnou celé roky, ale když prošly skříní zpátky a octly se zase v Anglii, času jako by vůbec neubylo.“
Rok po ději, který irský spisovatel C. S. Lewis popsal v knize „Lev, čarodějnice a skříň“, se nám již známé děti, dvě dívky a dva chlapci, ocitly na nádraží, kde čekajíce na vlak do Londýna se jim - opět náhodou - podařilo proniknout do fantastického světa Narnie. Po předchozích zkušenostech za to byly rády, jak se ale divily, když zjistily, jak Narnie nyní vypadá. Uběhlo v ní totiž mnoho let a mnohé bylo k nepoznání. Ovšem - s tím návratem to úplná náhoda, jak později zjistily, nebyla. Narnie si je totiž sama zavolala.
Mluvící zvířata v Narnii již nemluvila, stromy také ne, faunové a skřítci byli pryč a všude jako kdyby vládl smutek. Královská rodina nebyla z lidu Staré Narnie, ale z kmene Telmarínů, kteří v postavě praprapradědečka současného prince Kaspiana získala Starou Narnii silou a umlčela všechny, které nechtěla slyšet, anebo nechtěla nechat mluvit. Současný král, Kaspianův strýc, dokonce o lidu Staré Narnie zakázal mluvit, ale jeho synovec - vychovávaný pro královský trůn - byl dobrý v srdci a tajně lid Staré Narnie miloval. A protože ho to k němu táhlo každým dnem více a více (a protože se rodinná situace jeho královského strýce, co se týče dědictví trůnu, změnila), jednoho dne se s pomocí svého učitele za ním vydal. A postavil se v jeho čelo.
Lewis patří mezi výrazné křesťanské spisovatele a je to poznat. Technicky byl anglikánem, jeho dílo je však populární i v katolickém prostředí. Mně ostatně „Letopisy Narnie“ doporučil římsko-katolický kněz, člen dominikánského řádu. Knihou se jako červená niť vine myšlenka osobní zodpovědnosti a uměřenosti. Žádné šílenosti. Žádné psycho. A hlavně jednoduchá logika: zlý uchvatitel trůnu, dobrý lev, hledající děti. Velmi - skutečně velmi - výchovná pohádka.
Krásným prvkem - poprvé jsem ho zaznamenal už v předchozím díle - je autorovo cílení na správné chování. Když se Zuzana, druhý nejstarší sourozenec, nechá vést svým strachem a postaví se proti mladší sestře Lucince, neváhá se jí později omluvit. Zjistí totiž, že se mýlila, a omluvy se nebojí. V prvním díle jsme byli svědky napravení bratra Edmunda, v tomto Zuzaniny omluvy. C. S. Lewis se „s tím nemaže“ a píše tak, aby své čtenáře vychovával k pokoře a ke slušnosti. V záplavě všech těch současných (teď mám na mysli zejména filmových) pohádek, které se vzájemně předhání ve snaze získat titul „Nejhloupější/Nejinfantilnější pohádka za posledních x let“, se jedná o něco skvělého. Zaznamenal jsem, že „Letopisy Narnie“ byly zfilmovány, ale neviděl jsem, tak nemohu soudit. Ale rozhodně bych knihy s radostí předčítal dětem všech věků, pokud by to tedy nějaké děti po mně chtěly.
Když jsem začínal se svým milovaným Harrym Potterem, který je samozřejmě úplně jiný, myslel jsem si, že jde o ryze dětskou literaturu. Ó, jak jsem se mýlil. U „Letopisů Narnie“ svůj povzdech pronést nemohu. Skutečně je vnímám jako dětskou literaturu. Příběh - i v tomto díle, stejně jako v předchozím - je jednoduchý, bez výrazných odboček, s jasnou cestou ke konečnému cíli. A plný krásných fantastických detailů. Mám radost, že se mi kniha dostala do ruky až v dospělosti, v dětství bych ji sice možná bral vážně (a stal se tak jejím skalním fanouškem), ale určitě bych neocenil Narnii - svět plný fantasie, ve kterém Dobro je dobrem a Zlo zlem.
Neméně - nežli již zmíněná Zuzanina omluva - se mi líbila myšlenka, že děti odrůstají fantastickému světu. Na konci knihy se tak čtenář dozví, že Petr a Zuzana - starší ze sourozenců - se již do Narnie nevypraví (to děti ví od jejího lvího vládce Aslana). Tento fakt musí bratr se sestrou přijmout. Edmund a Lucinka naopak očekávají, co ještě bude.
Psal bych podrobněji, kdyby mě nehryzalo svědomí, že by pak ctěný čtenář byl ochuzen, kdyby se snad rozhodl si Lewisovy knihy přečíst, což mu upřímně doporučuji.
Jsem upřímně zvědavý, co mi přinese další díl s názvem „Plavba Jitřního poutníka“. Cloumá se mnou nedočkavost, jaká bude třetí cesta do Narnie.