Magická hlubina (Luc Besson, 1988)

Plavat v hluboké - natolik modré, že se nám zdá černá - vodě za svým štěstím. Dotknout se pravé lásky, té, kterou nemůže dát žádný člověk jinému. Zvolit krásu podmořských hlubin místo všedního života nad hladinou. Vyměnit hluboký nádech za zatajení dechu. Nejen o tom je film francouzského režiséra Luca Bessona Magická hlubina.

Český název vystihuje určitý aspekt snímku, který se v originálu jmenuje Le Grand Bleu, což doslovně přeloženo znamená "velká modrá". Originální název není, myslím, tak výstižný. Český název totiž odkazuje k síle, chcete-li magičnosti, která hlavního hrdinu - mladého potápěče a trenéra delfínů Jacquesa - táhne neustále dolů. Níž a níže. Sice se ho snaží trumfnout jeho přítel z dětství Enzo (v podání neskutečného Jeana Reno), ale je to Jacques, který nakonec trhne světový rekord v potápění bez kyslíkového přístroje.

Pro někoho romantický příběh o lásce mezi Jacquesem a krásnou pojišťovací agentkou Johanou, pro jiného příběh o rivalitě dvou kamarádů z dětství. Hodně mě překvapilo, když jsem se v jedné recenzi dočetl, že nic víc v tom filmu údajně není. Myslím, že se autor plete.

Jacques nepatří mezi výrazné maskulinní jedince. Příliš nemluví a na rozdíl od svého kamaráda Enza nedělá velká gesta. Je vlastně opakem svého extrovertního kamaráda. Ano, musím zde psát o přátelství, přestože Enzo chce být nejlepším potápěčem světa. Každý jiný by byl rivalem, ale Jacques je kamarádem. Enzova zamračenost je zamračeností upřímně míněnou.

Ve filmu vidíme modré sicilské moře i nebe. Dostáváme chuť na špagety a chceme si skočit do bazénu v obleku - tak působivý je Renoův herecký výkon. Možná, aspoň já to tak pocítil, zatoužíme po rusovlasých ženách s dívčími tvářičkami - tak krásný je pohled na americkou, tehdy devětadvacetiletou, herečku Rosannu Arquette. Magická hlubina přesně naplňuje poslání filmu tak, jak ho chápal první velký režisér Georges Méliès - vyprávět příběhy ve vší možné vizuální kráse. Ano, Magická hlubina by mohla být filmem němým. Ne však černobílým.

Luc Besson natočil, myslím, minimálně dva lepší filmy. Jednou se snad donutím a napíši něco o Leonovi a Brutální Nikitě, dalších dvou filmech, ve kterých Jean Reno vytáhl ze svých rolí maximum. Ale přestože je pro mě Magická hlubina "až" na třetím místě, rád vzpomínám na její modrou barvu. Zejména na tu, která přechází do černé.