Neslyšící syn (Alex de Ronde, 2017)

Kdo je Alex de Ronde? Stárnoucí před lety ovdověvší Nizozemec se dvěma syny: starším Joachimem a mladším Tobiasem. Všechno vypadalo jak se tak říká "normálně", dokud se nezjistilo, že se Tobias narodil jako neslyšící. To čtyřčlenné rodině zcela změnilo život.

Divák, který stejně jako já vyrazí na dokumentární film Neslyšící syn, je od začátku odsouzen k sedmdesáti dvou minutám přemýšlení nad tím, co je v životě lidském skutečně důležité. Rozhodně se nejedná o prvoplánovou citovku, ovšem při alespoň částečné schopnosti empatie se slzám divák neubrání. Já se neubránil.

V rámci festivalu Jeden svět 2018, který se věnuje lidským právům, se mi otevřela možnost snímek zhlédnout. Po příchodu do kina jsem si sedl na "svou" židli, na kterou obyčejně sedávám, a všiml si, že druhá řada je zarezervována pro neslyšící. Nevím, zdálo-li se mi to, ale přišlo mi, že neslyšících bylo na projekci nakonec víc. Včerejší zážitek patří k těm silným v mém životě. Bylo to zvláštní a nepopírám, že chvílemi i nepříjemné, dívat se na film o neslyšícím a vědět, že dvě krásné dívky sedící za mnou neslyší mé pokašlávání způsobené polykáním slzí. Zvláštní, protože mnoho neslyšících neznám, nepříjemné, protože jsem zkrátka citlivka, kterou rozbrečí i sebemenší utrpení jiných lidí. Na závěrečnou debatu s vedoucím jisté organizace pro neslyšící jsem se nezdržel, bylo mi třeba vzduchu.

Vnímavý čtenář jistě rozpoznal, že mnou použité slovo "nepříjemné" nebylo ani v nejmenším myšleno v souvislosti s lidmi. Ne, rozhodně ne. Je myšleno v souvislosti se situacemi, s utrpením, které si žádné dítě nezaslouží. S pocitem vyděděnosti. Znám ten pocit, přestože neslyšící nejsem. Znám ten pocit z jiných situací, z jiných důvodů. Snad proto jsem Tobiasův příběh tak silně prožil. Protože odjakživa fandím hrdinům - těm skutečným, kteří se dennodenně musí prát se životem. Tobias k nim od včerejšího večera patří také. Ten kluk, o trochu mladší jak já, má můj obdiv, fandím mu.

Kdybych uměl ve znakové řeči znakovat poděkování za velmi poučný a pod povrch věci jdoucí zážitek, znakoval bych hned. Ale neumím to, tak to jen napíši: Děkuji Vám, pane de Ronde, že jste natočil o svém synovi takový dokument. Že jste svůj těžký život dal formou filmu k dispozici dalším, kteří tak mohou přemýšlet o skutečných trvajících hodnotách, které nestojí na penězích, moci či úspěchu. Hodnotách stojících na Lásce.