První knihovnice

Jsem zvyklý učit se s dětmi. Tohle zopakuj, tohle vygumuj, tadyto škrtni... někdy je těžké určit, kdo komu víc leze na nervy. Občas mě ale má práce dojme, někdy vrátí do dávných dob a někdy obojí. Dnes nastala třetí možnost.

Učím se s desetiletou dcerou svých známých. Abych byl konkrétnější: pomáhám jí s úkolem z přírodovědy. Zadání zní vybrat si zajímavé zvíře a udělat na něj stručný referát. Hned zpočátku odmítám vymýšlet referát na psy, kočky, křečky a jiná tuctová zvířata. Kočky sice miluji (jedna kočko-teroristka se před necelými šesti léty zabydlela u mě doma), ale pro malou chci něco zajímavějšího. Netradičnějšího.

Vymýšlím(e) břehouše rudého. Jeho dálkové lety, během kterých dokáže uletět několik tisíc kilometrů bez přestávky, musí na ostatní spolužáky zapůsobit. Ukazuji malé jeho fotografie a ona vypadá spokojeně. To bude dobré.

Z technických důvodů pracujeme na úkolu venku.

Po skončení jí několikrát kladu na srdce, aby se popsaný papír dobře naučila. V tu chvíli dostávám chuť na sorbet. „Půjdeme na zmrzku?“ ptám se jí. Odpověď znám předem.

Cestou procházíme Smetanovými sady. „Počkej, něco ti ukážu.“ Zabočíme do ulice Bedřicha Smetany a vstoupíme do Knihovny města Plzně. Přicházíme do prvního patra a já jí ukazuji, kam jsem jako mladíček tak rád chodil. Beru ji k jednomu konkrétnímu fochu, ve kterém jí ukazuji jednu konkrétní knihu. „William Shakespeare a jeho hra Richard III. To byla moje první kniha z knihovny.“

Dostávám nápad a ptám se mladě vypadající knihovnice, jestli je v budově paní ředitelka. „Možná ještě ano, zkuste to.“

Paní ředitelka se chystala k odchodu, ale ještě u sebe byla. Okamžitě mě poznává. Poněkud překvapeně se ptá, co potřebuji.

Nic jsem nechtěl, snad jen ji pozdravit. „Vy jste byla moje první knihovnice, sloužila jste tehdy v mládeži, už je to, no... hodně let.“

Usmíváme se oba a víme proč.

Pamatujete si svou první samostatně přečtenou knihu? Já ano. Hrabě de Monte Cristo od Alexandra Dumase.

Pamatujete si svou první knihu vypůjčenou z knihovny? Já ano. Richard III. od Williama Shakespearea.

Pamatujete si svou první knihovnici? Já ano. Paní Mgr. Helena Šlesingerová, MBA. Paní, která se na mě celý můj dosavadní život usmívá. A kterou jsem dnes moc rád „náhodou“ potkal.

Mnoho věcí jsem zapomněl. Mnoho jsem jich rozbil. A mnoho jsem jich zkazil. Ale odpovědi na tři výše položené otázky si pamatuji a představují v mém životě značnou hodnotu. Hrabě, Richard a paní Šlesingerová pro mě znamenají víc než jen pouhá jména v katalogu.

Děkuju.