Řbitov zviřátek (Stephen King, audiokniha - dab. Vasil Fridrich, Jan Vlasák, Klára Suchá)

Jméno spisovatele Stephena Kinga, narozeného roku 1947 v americkém státu Maine, zná mnoho lidí. Pro řadu milovníků hororů jde o zcela zásadního autora, možná nejdůležitějšího současného představitele tohoto žánru. Já ho také znám už dlouho - ovšem jen podle jména, protože horory mě nikdy nezajímaly. Připadaly mi nezajímavé a častokrát se navzájem vykrádající.

Při předposlední návštěvě knihovny moje oči zabloudily k vystaveným CD diskům. Již asi pět let ujíždím na audioknihách. A protože jsem čekal na pana knihovníka, než mi ze skladu přinese vyžádané gramofonové desky, vydal jsem se k nim a začal se jimi probírat.

Naprosto náhodně mi zrak ulpěl na tmavém obalu s nápisem „ŘBITOV ZVIŘÁTEK“. Ano, to jméno už kolem mě kdysi prosvištělo. Horor zmíněného autora z osmdesátých let. Oblíbený kus mých několika kamarádů. Hmm... člověk se nemá bát zkoušet nové. A zkušenost mi říkala, že klasické knihy a audioknihy bývají lepší než filmy, protože dokážou víc vyjádřit. Rád chodím s proutěným košíkem, takže krabička se dvěma disky v něm bez zaváhání skončila.

„Půda mužskýho srdce je kamenitější. Chlap si na ní pěstuje, co umí.“

Jak to napsat slušně... Několikrát jsem málem musel řešit hygienicko-anální nehodu. Jen si to, ctěný čtenáři, představ. Sluchátka v uších s puštěnou audioknihou o Čemsi, co čeká na lékaře Louise Creeda, jeho manželku a dvě nádherné děti (pětiletou dceru a dvouletého syna), a kolem sebe tmu. Ano, vstávám brzy a chodím se zpravidla projít. Vstávám dokonce natolik brzy, že všude ještě vládne tma a navzdory městské zástavbě i klid. Březnový chlad a příběh plný... Čehosi, co je horší než sama Smrt. A po práci domů, rychle se navečeřet a opět ven. Tatáž tma, tentýž strach, tytéž rozechvělé pocity při otevírání vstupních dveří a následném pohledu do chodby utopené v lehce naředěné černi. Během prvních dvou třetin si posluchač zvykne na hlas ani ne padesátiletého herce Vasila Fridricha, rodáka z Uherského Hradiště, kterého si, jak věřím, oblíbí většina posluchačů (protože je příjemný), a který je později doplňován úchvatným mistrem rozhlasu a dabingu Janem Vlasákem a herečkou Klárou Suchou. Tyto hlasy se na několik dní staly pevnou součástí mého denního rytmu. Většinou ráno a večer. A já se těšil, až se zase začnu bát.

Schválně jsem chodil dál od plotů zahrad a vyhýbal se tmavým uličkám. Občas mě to nutilo zastavit, dát si pauzu a pořádně se zhluboka nadechnout. Někdy mi připadalo, že stezka na bývalé děsuplné indiánské pohřebiště začíná kousek od mého bytu. Tam, za tím křovím. Stezka do místa, které je horší než peklo. Občas mi připadalo, že to Cosi stojí za mnou a já sebou prudce trhl. V takové chvíli mi tlak vylétl nahoru a mně se udělalo špatně. Ne já ji ale ta audiokniha prožívala mě. Ale odložit jsem ji nedokázal. Touha po tajemství převážila touhu po vnitřním klidu.

Stephen King, jak už dnes vím, si umí všímat detailů. Do několika docela obsáhlých odstavců dokáže vložit jednu epickou větu a padesát pocitů, které popíše, jako kdyby byly čtenářovy. Dokáže roztočit svou spisovatelskou vývrtku a udělat díru do hlavy. Během poslechu mě minimálně dvousetkrát napadlo, že si poté knihu vypůjčím a přečtu. A nyní, necelé dvě hodiny po poslechu, říkám ne. Musím si od tohoto děsivého příběhu dát na chvíli pauzu. Minimálně čtvrt roku. Možná půl.

Zážitky mohou potěšit, poučit i vystrašit. Audioknize „Řbitov zviřátek“ od vydavatelství OneHotBooks se u mě povedlo všechno. Jedná se vskutku o nezapomenutelný zážitek. Odmalička miluji hřbitovy, ale pokud mě (např. při nějaké hypotetické návštěvě Severní či Jižní Ameriky) někdo pozve na bývalé indiánské pohřebiště, či na hřbitov domácích zvířat, jistě mnou projede nepopsatelný hořkosladce mrazivý pocit paniky. Obávám se ale, že se nakonec zachovám stejně jako Dr. Louis Creed: že neodolám. Jsou věci, které děsí a přitahují zároveň. Kingův příběh k nim bezesporu patří.