Samurai Champloo ( Mamoru Hosoda, Šin'ičiró Watanabe, Kazuto Nakazawa, Sajo Jamamoto, 2004-2005)

"Svoboda není věc, kterou získáš skrze utrpení nebo uzmeš silou. Nezáleží ani na tvém sociálním postavení, ani na zvoleném povolání. Musíš jen přijmout to, kdo jsi, a podle toho prožít svůj život. To je svoboda."

Dva vynikající šermíři, Mugen s vizáží váguse a málomluvný Jin s oválnými brýlemi, se v období japonských dějin zvaném Edo setkají v čajovně s dívkou Fuu. Okamžitě mezi nimi vznikne antipatie a pocit, že se musí navzájem co nejrychleji zabít, sílí každou vteřinou. V čajovně však dojde ke konfliktu s partičkou lumpů, během něhož jeden z nich zemře. Jako z udělání je však synem místního starosty. Nebýt Fuu, oba mladí bijci by díky této "nepříjemnosti" byli velice rychle zbaveni života. Vítej, ctěný diváku, ve zrychleném světě šestadvacetidílného japonského anime seriálu "Samurai Champloo", na kterém se spolupodílel slavný režisér Mamoru Hosoda, autor vynikajícího filmu "Vlčí děti". Vítej ve světě, který - vyprávěn chvílemi až bolestně lyricky - mísí hiphopovou hudbu se samurajskými souboji a vůní slunečnic, o které se často mluví.

Mohlo by se zdát, že se japonští tvůrci definitivně zbláznili, když zkombinovali nezkombinovatelné. Mohlo by se zdát, že výsledkem jejich snahy je nevkusný patvar postrádající jakoukoliv myšlénku. Avšak ptám se: A proč ne?

Mugen je divoký, náruživý, do soubojů se hrne po hlavě. Jin zase málo mluví, tedy skoro vůbec, a má - jak postupně divák zjišťuje - za sebou temnou minulost. Fuu má především stále hlad. Žene ji však touhat najít jednoho konkrétního samuraje, o kterém ví pouze jediné: že voní po slunečnicích. A s jejím nalezením jí její noví "kamarádi" mají pomáhat. To bude jejich mzda za záchranu života.

Hned v prvním díle se rozjede ta nejšílenější road movie, na kterou jsem se kdy díval. Jeden souboj je následován druhým, až diváka začnou bolet oči od jisker, které vznikají mezi meči. Charaktery hlavních hrdinů se zarývají pod kůži a pochybuji, že by některý ze sledujících dokazál celé to komediálně laděné hororové drama sledovat bez emocí. Kdo se stane miláčkem kterého diváka? Já si oblíbil Jina. Snad pro obdiv vůči hrdinům s temnou minulostí. I když, pravda, to musím uznat, co prožil Mugen, sirotek z ostrova určeného zločincům, také stojí za to.

"Kdyby čest vyšla z módy, zmizel by tenhle svět v temnotě."

Díly na sebe navazují, ale jakoby nenápadně, jen náhodou. Děj směřuje ke svému neočekávanému vyvrcholení, ale většina dílů nabízí odbočku stranou. Když Jin pomáhá vznešené paní utéct z nevěstince, kam se dostala pro manželovy dluhy, či když si to Mugen šel "vyříkat" s dívkou, která jako přízrak vyplula z jeho minulosti, která - pokud bychom tu Jinovu označili za temnou - byla černější než sama smrt, když se Fuu konečně dostane zadostiučení (a vlastně: dostane se jí ho?)... Scény z tohoto seriálu jsou tím šílenější, čím šílenější jsou jeho hrdinové, jsou tím brutálnější, čím ostřejší jsou jejich meče, a hlavně: jsou nezapomenutelné. Tak žádný ostych, ctěný diváku, či se snad nechceš na deset hodin stát potulným samurajem s mečem od krve banditů, vládních úředníků, vrahů najatých vysoce postavenými činiteli šógunátu a dalších lotrů?