Svátek svatého Vojtěcha

Patří ke třem členům svého rodu, kteří přežili 28. září roku 995. Toho dne zaútočila vojska na rodové sídlo v Libici poblíž Prahy. Patří k velkým otazníkům našich dějin, kdo přesně dal k útoku rozkaz. Podle starších názorů to byl „muž nejkřesťanštější, we wíře katolický, otec sirotků, ochránce wdow, kvílících těšitel, duchowních a pautníků dobrotiwý přijimatel, kostelů božích obzwláštní zakladatel“ Boleslav II., k jehož jménu se dlouhé generace českých žáků učí přidávat přízvisko Pobožný - s vysvětlením, že za jeho vlády bylo založeno první biskupství v Čechách. Tak se to učili moji prarodiče, tak se to budou učit i moje vnoučata (budou-li kdy nějaká). Národní kronikář Kosmas, z něhož citace pochází, konkrétně z 22. kapitoly první knihy, si dal velmi záležet, aby ho vychválil do nebe a aby ho vypsal ve zcela opačném světle než jeho otce Boleslava I., kterého v předchozí kapitole přirovnává k ostružině, trní, bodláčí a k bezbožnému násilnému vlkovi. Byl to ale Boleslav I., který ve skutečnosti vykomunikoval založení biskupství v Praze, ačkoliv se ho nedožil.

Náš dnešní hrdina se stal druhým pražským biskupem. Kvůli konfliktům ale odešel (utekl?) do Říma. Ve věčném městě zřejmě souhlasil se změnou hranic své diecéze, což souviselo s expanzivní politikou polského knížete Měška I. (jehož první manželka Doubravka, v té době již mrtvá, byla sestrou Boleslava II.).

Teorie o vyvraždění rodiny během výše zmíněného 28. září 995 z rozkazu Boleslava II. dává celkem smysl. Nutno ale stále myslet na to, že historická skutečnost a její následné interpretace jsou dvě odlišné věci.

Biskup se vrátil, aby později znovu odešel. Jaké byly skutečné vztahy mezi ním a „mužem nejkřesťanštějším“? Podle vyprávění bezbožnost místních natolik lezla biskupovi na nervy, že raději zvolil odchod. Běžně se uvažuje o výrazném sebevědomí jeho rodu (např. razili vlastní mince), díky kterému stále vzrůstaly konflikty s vládnoucím rodem. Vše je ale zahaleno nejasnostmi.

Náš hrdina se na svůj biskupský stolec již nevrátil a ten se tak uvolnil. O jeho získání měl podle kronikáře Kosmy usilovat Kristián-Strachkvas, kterého, má milá, znáš. Vzpomeň si na vyprávění o dni, v němž zemřel svatý Václav. Jen připomínám: je to legenda.

Náš dnešní hrdina se sebral a odjel na misijní cesty k pohanským Prusům, ze které se nevrátil. Jmenoval se Vojtěch a pocházel z rodu Slavníkovců.

* * *

Dnes - 23. dubna 2022 - vidíme v kalendáři jméno našeho druhého biskupa. Snad mi, ctěný čtenáři, odpustíš, že jsem se ve svém článku odvážil jmenovat ho až v poslední větě. Článek vznikl pro jednu mou desetiletou žačku, kterou - poněkud v nadstandartním formátu, uznávám - učím (vedle matematiky a češtiny) vlastivědu. Až jí za dva dny budu článek předkládat, chci, aby si (vedle získání historických, v tomto případě dosti nejasných, reálií) procvičila též pochopení textu. Vím, že s ním nastanou určité potíže, což je způsobeno na jedné straně jejím věkem, na straně druhé faktem, že čeština není jejím rodným jazykem. Aspoň ale budeme mít co dělat.

Na příští hodinu si s sebou opět vezmu první díl z edice „Velké dějiny zemí Koruny české“, který mi slouží za učebnici a ze kterého jsem při psaní článku čerpal. Díky, nakladatelství Paseko.