Tajný deník čínské císařovny (Johan Fabricius, audiokniha - dab. Jaroslava Adamová, Hana Maciuchová, Miroslav Středa, Petr Svoboda, Soběslav Sejk)

"Nebyl to snad v dobách dávno minulých přece jen docela dobrý zvyk, že se služebníci alespoň tak staří a vysloužilí jako já a bez iluzí o tomto světě posílali do náruče smrti společně se svým pánem, nebo se svou velitelkou?"

Když jsem se asi v šestnácti létech seznámil se jménem nizozemského spisovatele Johana Fabricia, jehož život byl ohraničen roky 1899 a 1981, rodáka z ostrova Jáva (dnes součást Indonéské republiky, tehdy Nizozemské východní Indie), bylo to proto, že se mi dostala do ruky kniha se zajímavým názvem "Tajný deník čínské císařovny". Knihu si navíc velice pochvalovala má nevlastní máti, což mě povzbudilo. Čas investovaný do ní se mi vyplatil.

S fiktivními autobiografie jsem již měl zkušenost, protože o něco dříve jsem propadl kouzlu románu britského spisovatele Roberta Gravese "Já, Claudius" a jeho pokračování "Claudius bůh a jeho žena Messalina". Navíc se mi líbilo slovo "Tajný" v názvu. Ano, je to tak. I dnes si knihy vybírám podle obalu (případ knihy "Já, Claudius"), či podle názvu. Čínská císařovna Cch'-si, která vládla Číně téměř pět desítek let, vyrostla před mýma očima a já se (i díky římskému císaři Claudiovi) začal na tyto vzdálené vládce dívat jinýma očima. Už to nebyla pouhá jména v učebnicích dějepisu. A když jsem nyní, po hodně létech, dostal možnost poslechnout si příběh Cch'-si ve formě audioknihy, neváhal jsem.

Krutá, bažící po moci, vnitřně nešťastná a díky svému opileckému pánu frustrovaná mladá žena. Její pán byl však císařem z dynastie Čching, v tom byla druhá z jejích dvou předností. Tou první byla bystrá inteligence, díky níž si její jméno dnes připomínáme v souvislosti s posledními čtyřmi čínskými vládci. Není tedy divu, že se dokázala vypracovat až na císařovnu.

Když střední škola, kterou jsem navštěvoval, pravidelně pořádala tzv. "čtení na schodech", kterému se také říkalo "vánoční čtení", vždy jsem se přihlásil. A jednou si přinesl Fabriciovu knihu a v přítomnosti překvapených učitelek a spolužaček začal číst ukázku, popisující detaily z intimního života mladé konkubíny, tehdy ještě ne císařovny. Pravda, na střední to byla legrace. Nevážně o vážných věcech. Dnes to dělám i opačně: vážně o nevážných.

Jaká byla dívka Jehonala před tím, než se stala konkubínou neschopného císaře, a jaká po jeho smrti, kdy musela o své místo bojovat? Jaká byla pod přísnou maskou? Co cítila žena, které poddaní přezdívali "Starý Buddha"? Na tyto otázky nedává Fabricius jasné odpovědi, ale nabízí ctěnému čtenáři strhující příběh. Sice poněkud chladný - chladný jako zdi Zakázaného města - jakoby neživotný, přidušený prostředím svázaným tradicemi a existencí hrabivých a stále intrikujících eunuchů. Dvě jména, jedno muže a druhé eunucha, v jejím příběhu podle Fabricia se ale objevují stále: Žung-Lu, voják, politik, přítel, a Li-Lien-Jing, vrchní eunuch. "Tajný deník" není jen deníkem čínské císařovny. Je i deníkem dvou dalších bytostí: muže a ne-muže.

"Už nikdy nedovolte ženě, aby zastávala nejvyšší místo v Říši. Je to proti domácím zákonům Mandžuské dynastie a mělo by to být přísně zakázáno. A ať se budoucí pokolení střeží eunuchů, kteří si osobují vysokou moc v Zakázaném městě. Je to zkažené pokolení. Eunuši přinesli zkázu dynastii Ming, vezměte si z toho poučení."

Žena, jež tak dlouho vládla Říši středu, se ještě na smrtelné posteli dokázala ve svém posledním proslovu vysmát všem okolo. Měla obdivuhodný dar umět konat. A využívala ho dokonale až do 15. listopadu 1908, kdy vsedla na draka a odebrala se ke svým předkům.

Krásný hlas paní Jaroslavy Adamové v roli staré vyprávějící císařovny se dokonale snoubí s tématem audioknihy. Škoda jen, že více prostoru nedostala má milovaná Hana Maciuchová, vystupující v roli mladé císařovny. Závěrečný epilog pronesený Soběslavem Sejkem v roli eunucha Li-Lien-Jinga zafungoval jako třešnička na dortu, i když, pravda, na eunucha je příliš hluboký. Ale náš stát, na rozdíl od císařské Číny, již kastrace z důvodů politických či uměleckých neprovádí. I přesto rád tvrdím, že tato audiokniha patří k nejlepším, jaké jsem zatím slyšel. Určitě si ji někdy v budoucnu v knihovně znovu půjčím. Určitě se rád mezi chladné zdi Zakázaného města vrátím a znovu se setkám s obdivuhodnou ženou.