Zlatý chrobák (Edgar Allan Poe, audiokniha - dab. Rudolf Krátký, Otakar Dadák, Karel Kabíček a Rudolf Jurda; 1958)

"Ach! Kdo by nemiloval stará vyprávění o pokladech na pustém pobřeží, o moři, jež svou barvu třikrát za den změní a který neurvalec obvinil by ze lži příběhy starodávných let. Ať žijí povídky!"

Rok 1958 patří v rámci československých kulturních dějin k velkým úspěchům. Zazářili jsme na světové výstavě Expo 58, Karel Zeman natočil geniální film podle ještě geniálnější předlohy "Vynález zkázy" a poprvé vyšla kniha Eduarda Petišky "Staré řecké báje a pověsti". Opravdu lze z čeho vybírat. K "malým" událostem, které se nestaly slavnými mezi širokými vrstvami obyvatel, patří i natočení rozhlasové dramatizace povídky "Zlatý chrobák" slavného amerického spisovatele Edgara Allana Poea. Zde musím podotknout, že jsem vděčný za nádherné slovo "chrobák", které mě chytlo za srdce, lze ale najít i překlady používající slova "brouk", "scarabeus", či "skarabeus". Povídkář s nebývalým citem pro pointu tak učinil broukům z čeledi Kovaříkovití nesmrtelný pomník.

Chrobák, o němž sluha jeho nálezce, pana Legranda, prohlašuje, že je tak těžký, že musí být ze zlata, a kus starého pergamenu, do kterého Legrand skarabea zabalí, stojí na počátku příběhu, jemuž rozhlasový režisér Vladimír Vozák vymezil necelou hodinu. Příběh nesmírně nadšeného sběratele brouků, který pochybuje, že kdy ještě nalezne takový skvělý exemplář.

Celou hru předchází několik krásných veršů Jana Skácela, mimo jiné o hledání starých pokladů. Hned na začátku je tedy posluchač neznalý knižní předlohy připraven na jakési pirátské dobrodružství. Podmanivý hlas brněnského herce Rudolfa Krátkého, kterého řada z nás zná z role bývalého nešťastného soudce Kašpara Huttera ve Vávrově "Kladivu na čarodějnice" jako kdyby říkal: "Zklidni se a jen poslouchej!" Spisovatelské umění Poeovo se snoubí s rozhlasovým uměním Rudolfa Krátkého (recitátor), Otakara Dadáka (vypravěč - samotný Poe), Rudolfa Jurdy (Vilém Legrand) a Karla Kabíčka (sluha).

Byla by škoda tu (i na Poeovy poměry) geniální pointu prozradit, takže ctěného čtenáře pouze navnadím: Skuteční mistři detektivního žánru kolikrát zkombinují nezkombinovatelné. Velký Edgar Allan ve "Zlatém chrobáku" jde však dál.

Odhodlá-li se ctěný čtenář k přečtení povídky, doporučuji mu navštívit Wikizdroje, sesterský projekt Wikipedie, a najít si překlad Václava Černého (1864-1894), který je (pod názvem "Zlatý chrobák") dostupný online. Dostane se mu vedle krásného příběhu i krásné archaické češtiny. Která se, jak jsem přesvědčen, k takovému dílku skvěle hodí.

Zkrátka a dobře je pravda, že i rozsahem krátká díla mohou zanechat dlouhou stopu. Asi si navždy budu pamatovat ten téměř šedesátiminutový okamžik, ve kterém jsem tuto rozhlasovou inscenaci poslouchal. A potkám-li nějakého brouka kovaříka, jistě zatoužím po jeho zvážení.

Na internetu lze nalézt několik daguerrotypií amerického spisovatele. Tento muž, který se ve věku čtyřiceti let upil k smrti a o kterém se vyprávěly už kdysi fantastické až obskurní povídačky, rozhodně nezapadal do průměru. V žádném případě nesplňoval představu o spořádaném občanu. Částečně i proto ho mám rád, vlastně mne nikdy nezklamal, i když to hlavně kvůli svým pisatelským schopnostem. Ne, zatím nikdy mne nezklamal. Ani v uších, ani na papíře.